Typy skloňování

Podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky jsou slova ohebná, která se

skloňují. Jejich tvary mají určité koncovky v každém z pádů – nazývají se proto koncovky

pádové. Podle způsobu, kterým se se jména skloňují, existují tři typy skloňování

(deklinace).

 

a) Skloňování jmenné je typické pro podstatná jména rozlišená rodově (dům, zahrada, kotě),

pro základní číslovky (sto, patnáct, milion), pro úhrnné číslovky (patero, desatero), částečně

pro číslovky souborové (dvoje, patery) a řadové (půl páta).

 

Jmenné skloňování mají jmenné tvary přídavných jmen (zdráv, vesel, šťasten, rád), částečně adjektiv přivlastňovacích (Jirkova, strýčkovo, Janin).

Ze zájmen má jmenné tvary ve zbytcích zájmeno sám, sama, samo.

 

b) Skloňování zájmenné se týká převážné části zájmen (ten, náš, kdo, jenž, onen aj.) a

číslovek základních jeden, dva, oba.

 

ba) Zájmena já, ty, my, vy a se mají zvláštní skloňování, tzv. skloňování zájmen bezrodých.

bb) Zájmena rodová mají skloňování zájmenné měkké (náš) a tvrdé (ten).

bc) Zájmena posesivní (jeho, jejich) jsou nesklonná.

 

c) Skloňování složené mají především přídavná jména (hodný, červený, lesní),

přídavná jména zpodstatnělá (substantivizovaná adjektiva), např. hajný, průvodčí, házená, uzené,

a některá další podstatná jména (paní, Jiří),

některá zájmena (jaký, který, čí, samý, týž, kterýsi aj.) a

některé druhy číslovek, např. řadové (desátý), násobné (trojnásobný, stonásobný) a

druhové (dvojí, paterý).

Také přídavná jména slovesná (deverbativní adjektiva) mají

skloňování složené, např. jednající, zvítězivší, poslaný, vyrostlý.

 

Skloňování složené bývá někdy nazýváno skloňování adjektivní (týká se především adjektiv);

skloňování složené vzniklo ve staré češtině splynutím, stažením (kontrakcí) tvarů jmenných (dobr) a tvarů ukazovacího zájmena *j6, ja, je (ten, ta, to) – odtud termín „složené“.