Abstraktní umění lze charakterizovat jako umění nefigurativní (přesněji bezpředmětné), neboť nezobrazuje předměty ani tvory reálného světa. Pomocí výtvarných prvků, linie, geometrických obrazců, barevných skvrn či ploch vyjadřuje určitý životní pocit nebo vztah ke světu, je to vyjádření tvůrčího ducha umělce. Musíme také rozlišovat, zda se jedná o čisté abstraktní umění nebo abstrahující umění, které pouze stylizuje, schematizuje či deformuje zobrazované náměty, jak se s tím setkáváme např. u fauvismu, expresionismu, či kubismu.

Náznaky abstraktního umění můžeme sledovat od prvních výtvarných projevů člověka. Ke vzniku abstraktního umění jako zcela nezávislého a svébytného proudu výtvarného projevu došlo však teprve před první světovou válkou a během ní v Mnichově, Paříži, Holandsku a Rusku. Obecně se má za to, že první abstraktní obraz (akvarel) namaloval roku 1910 Vasil Kandinskij v Mnichově. Necelý rok později však ruský malíř Michail Larionov dospěl k abstraktním formám vyjádření ve stylu, který nazval lučismem. K abstraktnímu projevu dozráli v roce 1912 v Paříži i Robert Delunay a František Kupka. Nejednalo se o náhody, ale o výsledek dlouhodobých snah a experimentů (např. malířské zpodobnění hudby, experimenty s psychologickým účinkem barev či automatickou kresbou nebo abstrahováním reálného předmětu).

Velkým podnětem pro hledání nových forem zobrazení byl vynález fotografie (vynález daguerrotypie cca 1839), která umožňovala přesné zachycení reality, která ve své totalitě člověkem nemůže být vnímána, neboť jeho vědomí se soustředí vždy na konkrétní věc, kterou vnímá nebo o kterou se chce zajímat. Malířství se tak již nemuselo soustředit na nápodobu reality. Co však malířství zůstalo a bylo jeho velkou předností, byla barva, neboť daguerrotypie a později i fotografie zůstávaly dlouhou dobu běžné pouze černobílé. Bezpředmětné umění se tak vrací k základům lidského vnímání světa – světla, pohybu, či různých prvotních hybatelských sil.

→ abstraktní umění někteří také nazývali konkrétním uměním, neboť nic není konkrétnějšího a skutečnějšího než linie, barva, plocha – je to konkretizace tvůrčího ducha, hledání čistoty. Tak „konkrétní umění“ charakterizoval Theo von Doesburg ve svém manifestu v časopisu Art concret. Umělci se měli vzdát nápodoby přírody a využívat ryzích výtvarných prostředků. Ideje konkrétního umění sledovalo sdružení Abstraktion-Création (1931-1946), které sdružovalo umělce z různých koutů světa a jeho hlavním cílem bylo vystavovat a propagovat bezpředmětné umění. Mezi zakladateli sdružení byl mj. i František Kupka.

Abstraktní umění dělíme do dvou hlavních proudů – na lyrickou a geometrickou abstrakci:

Abstrakce lyrická (expresivní) - tašismus, informel, abstraktní expresionismus, synestesie

Abstrakce geometrická (racionální) - konstruktivismus, rayonismus (lučismus), neoplasticismus, suprematismus, minimalismus, op art, orfismus


Última modificación: jueves, 25 de noviembre de 2021, 15:22