Lyrická abstrakce je na rozdíl od geometrické charakterizována expresivitou – gesta, smyslového vjemu či pocitu. Pro nový směr v malířství byl velmi důležitý impresionismus, který začíná opouštět reálný předmět a klade důraz na cit spolu s velkou autonomií barvy. Právě barva je nejdůležitějším prostředkem utváření obrazu. Její osvobození bylo významným krokem k abstraktnímu umění. Další významný mezník představuje fauvismus, ve kterém jsou barvy používány již zcela nezávisle na reálném předmětu. V této době dochází k abstrahování formy a pomalému ústupu výstavby klasického trojrozměrného perspektivou ovládaného prostoru. Kubistické rozložení předmětu a mnohopohledovost přispěla k definitivnímu „rozbití“ předmětu, což byl významný krok kupředu – osvobození se od reality a předmětu.

Významným podnětem pro zrod lyrické abstrakce byla obrazová harmonie ztělesňující hudebnost (Mikalojus Konstantas Čiurlionis, Hilma af Klint, Vasil Kandinskij, František Kupka). Vyrovnat se s fenoménem abstraktní schopnosti barvy, hudebních tónů a účinku barev bylo v této době poměrně rozšířené. Mnozí umělci tímto způsobem experimentovali, ale významnější vliv (krom několika jedinců) na jejich dílo tyto experimenty neměly.

Dalším podnětem pro abstrakci byla surrealistická automatická kresba, která vyvěrala z vnitřního světa umělce a byla projevem podprahových hloubek a vnitřní energie. Odtud byl již jen krok ke gestické akční malbě abstraktního expresionismu (Jackson Pollock), který se plně prosadil po skončení druhé světové války.

Lyrická abstrakce odmítá jakákoli pevní kompoziční pravidla, jde často o bezprostřední vyjádření pocitů, vjemů, které jsou umělcem zprostředkovány pomocí barevných skvrn, polí. Jedná se o odrazy vnitřních představ a duchovních světů umělce, které nelze obecněji charakterizovat.



Zuletzt geändert: Donnerstag, 25. November 2021, 15:21