Základní pojmy

Vzorkovací frekvence (sample rate) udává počet vzorků (samplů) za jednotku času při převodu analogového spojitého signálu (část signálu lze zvětšovat do nekonečna) na signál diskrétní. Vzorkování využijeme při uchování analogového signálu v digitální podobě. Čím vyšší je vzorkovací frekvence, tím kvalitnější zvuk je a také má větší velikost. Používaná vzorkovací frekvence u audia je 44,1 kHz. V telefonii se využívá frekvence 8 kHz. V Blue-ray se používá vzorkovací frekvence 95 kHz. Ve formátech s vysokým rozlišením se využívá frekvence 192 kHz. Na obrázku 5 je modře znázorněný analogový signál a červeně vzorkovaný signál.

Kvantování se aplikujeme na diskrétní signál získaný po vzorkování. Kvantování spočívá v nastavení hodnot, které může diskrétní signál nabývat. 

Bitová hloubka, neboli rozlišení, udává přesnost zaznamenaného vzorku. Platí, že čím vyšší je bitová hloubka, tím je signál kvalitnější. Používaná hodnota je 16 nebo 24 bitů na vzorek.

Datový tok, neboli bitrate, udává míru komprese dat za jednotku času. Například při použití bitrate 128 kb/s zabere 1 sekunda zvukového záznamu 128 kb na počítačovém disku.

Decibel (db) je jednotka intenzity zvuku. Udává, o kolik je určitý zvuk silnější nebo slabší v porovnání se zvukem základní jednotky.

Tón je označení pro hudební zvuk.

Hluk je zvuk, který je nepříjemný intenzitou našemu sluchu a může jej poškodit.

Práh sluchu je nejmenší intenzita zvuku, kterou je lidské ucho schopné zaznamenat.