Princip animace
Iluze pohybu
"Vnímáme svět pomocí svých smyslů. V tomto případě jde o naše oči. Náš mozek pak všechny informace, které vidíme, vyhodnotí. Velkou část našeho vnímání tvoří právě obrazové informace. Jak dva rozdílní lidé vidí jednu a tu samou informaci už závisí na jejich osobnosti, úhlu pohledu a jejich představivosti, protože vidění je psychickou funkcí a ta může být ovlivněna různými faktory. Proto to není jen o tom, co jen vidíme, ale přidávají se k tomu i naše zkušenosti a fantazie. V praxi je toto pravidlo označeno jako zákon pregnantnosti4. A jakou souvislost to má s animací?
Animace je ve své podstatě jen iluzí pohybu. Skutečnost je taková, že člověk vnímá pohyb, ale jde jen o klamné zdání. Všechno je to v naší hlavě, konkrétně v nedokonalosti našich očí. Fyziologie našeho oka způsobuje, že po sobě jdoucí snímky animace vnímáme jako ucelený pohyb. Obraz zachycený na sítnici našeho oka zde zůstane po dobu několik setin vteřiny, než se sítnice opět zregeneruje. Tomuto fyziologickému jevu se říká setrvačnost lidského oka (Roku 1824 tento jev definoval anglický učenec Peter Mark Roget ve svém díle O zachování obrazu pohybujících se předmětů. Jde o to, že pokud pozorujeme upřeně nějaký objekt a potom se podíváme jinam nebo tento objekt zmizí z našich očí, na desetinu sekundy se nám obraz uchová na sítnici našich očí. Dochází k tomu, že se v našich očích překrývají dva obrazy (ten, na který jsme se dívali před desetinou sekundy a ten, na který se díváme právě teď). Překrývání nám umožní iluzi plynulého pohybu namísto několika oddělených statických obrazů, které jeden po druhém vytváří výsledný pohyb. Pokud by naše oči touto vlastností nedisponovaly, nejen, že bychom nemohli sledovat filmy a televizi, ale nebyli bychom schopni pozorovat jakýkoli pohyb v našem okolí. ⚑