·        Rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a jazykem dole (stejné jako u předchozího cvičení).

·        Zastavení dechu pomocí mezižeberních svalů (fyzická aktivita) a představa bodu rezonance, do kterého vědomě umísťujeme výslovnost souhlásek.

·        Cvičení má vzestupnou melodii v rozsahu sexty, proto musíme reagovat na výšku tónu zvětšováním prostoru v puse. Na 1. tónu nemáme zcela otevřenou pusu, stačí lehce, máme také lehce vyklenuté patro v puse, které se stoupajícími tóny zvedáme výše (jako při procesu zívání)

·        Zároveň povolujeme bradu a držíme kořen jazyka dole. Snažíme se o zachování kořene jazyka v klidu a bez pohybu a vyslovujeme samohlásky dlouze a do hloubky.

Poznámka: Při zpěvu cvičení nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky i souhlásky.