Výhodou této písně je, že každá její fráze začíná na nejvyšším tónu, proto je jednodušší si pro něj připravit prostor v puse v rámci nádechu.

-        Přesto se ale i zde vyskytne skok z nízkého tónu do vyššího (na slabikách: mě tě/šilo). Postup řešení skoku je stejný: 1. tón (mě) zpíváme v běžném prostoru – v konci jeho znění zvedneme patro a vědomě přidržíme kořen jazyka dole - a v tomto novém prostoru zazpíváme a vyslovíme vyšší tón (tě).

-        V každým nádechem se připravujeme na zpěv: rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a kořenem jazyka v pozici dole - zastavíme dech pomocí mezižeberních svalů – vědomě si představíme místo výslovnosti první souhlásky na kořen nosu a pak teprve tvoříme tón.

Poznámka: Při zpěvu písně nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky do krku i souhlásky z kořene nosu. Ucho si zvyká na vnímání správného tónu a učí se identifikovat chyby, které pak vlastní realizací zkouší napravit. Výsledný hlas musí být bez tlaků a tenzí, zpěv nám musí být příjemný. Pokud se nějaká tenze objeví, děláme něco špatně – většinou nevyslovujeme souhlásky do uvolněného krku.