-        V notovém záznamu jsou zakresleny značky vypadající jako „o“, které nám označují tón, na kterém je nutné zvětšit prostor v dutině ústní podle nám již známého popisu z předchozích cvičení. Podle hlasové polohy studenta je možné nepracovat s patrem na označeném tónu v nižších polohách,  ale cca od a1- b1 výše by tuto přípravu měli udělat všichni.

-        V notovém záznamu jsou zakresleny nádechy ("V"), které nám stanovují dechové fráze. Každý nádech znamená přípravu na zpěv - rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a jazykem dole - zastavení dechu pomocí mezižeberních svalů – představa umístění výslovnosti první souhlásky na kořen nosu a pak teprve můžeme zpívat.

-        Zpíváme se stále zastaveným dechem, hlídáme výdech držením nádechového postavení hrudního koše a snažíme se všechny souhlásky vyslovovat na jednom místě, držet klenutí patra v dutině ústní  a vyslovovat samohlásky do volného krku.

-        Speciálně v této písni si musíme dát pozor na 1. a 2. tón v písni – klesající interval f1-c1. Ačkoliv jde o klesající interval, i zde je nutné problém řešit vědomě a technicky, tzn. při dlouhé výslovnosti samohlásky na 1. tónu, umístíme kořen jazyka co nejníže a tam by měl zůstat i při samohlásky na 2. tónu. Zároveň s tím je nutné cíleně umístit výslovnost souhlásky 2. tónu v rezonanci, aby znění tónu zůstalo sjednocené a znělé.

Poznámka: Dokážeme-li připravovat prostor pro vyšší tóny před tím, než je máme zpívat, zajistíme si dovednost zpívat v uvedeném rozsahu bez napětí a tenze a plným hlasem a bez akcentů na nesprávných místech. Při zpěvu nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky do krku i souhlásky z kořene nosu.