·        Rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a jazykem dole (stejné jako u předchozího cvičení).

·        Zastavení dechu pomocí mezižeberních svalů (fyzická aktivita) a představa bodu rezonance.

·        Umístíme výslovnost souhlásky J do bodu rezonance, kde se snažíme udržet i tón, který není navázaný na žádnou souhlásku, a zpíváme požadovanou melodii s posunem směrem nahoru (viz nahrávka a komentář cvičení).

·        Cvičení má vzestupnou melodii v rozsahu oktávy, proto musíme reagovat na vysoký tón zvětšováním prostoru v puse – v tomto případě musí být dokončen nejpozději na 3. tónu předvrcholovém pro  4. vrcholový tón.

·        Nejvyšší tón nesmí být akcentovaný, proto jeho zpěv musí vyřešit technicky správně, a tak nebudeme muset použít fyzickou sílu.

·         Zvětšení prostoru probíhá stejně: pomocí zdviženého patra a uložení kořene jazyka na dno dutiny ústní, přičemž vyslovujeme dlouze samohlásku do uvolněného hrdla s pocitem posunu hrtanu směrem dolu. 

Poznámka: Při zpěvu cvičení nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky i souhlásky. Učíme se vnímat vlastí tón a učíme se identifikovat chyby, které pak v dalším opakování téhož zkoušíme napravit.