Bernardus Claraevallensis De consideratione - volné dílo,Wikimedia Commons

Písemné prameny se dělí na

a) prameny úřední provenience, což jsou: listiny, mandáty a patenty, listy, úřední knihy, akta (spisy)

b) písemné prameny soukromé povahy, k nimž se řadí: soukromá korespondence, deníky, diáře, tedy písemnosti, které nebyly určeny k tomu, aby vydávaly svědectví o životě a činech pisatelů, dále pak paměti (memoáry) a vlastní životopisy (autobiografie), tedy písemnosti, které byly vlastně přímo určeny pro příští generace.

V obou případech se jedná o prameny subjektivní, jejichž objektivitu je nutno více prověřovat.

c) prameny narativní prameny, jejichž základní formou jsou prameny historiografické, biografické, cestopisné, hagiografické, stejně jako odborná literatura a beletrie.

1) prameny memoriální (kalendaria, martyrologia, nekrologia etc.)

2) prameny historiografické (katalogy, genealogie, pamětní zápisy, anály, kroniky, gesta)

3) prameny biografické (životopisy a autobiografie, životy svatých, deníky, diáře etc.)

4) zprávy o cestách (cestopisy)

5) prameny hagiografické

6) publicistika (letáky, brožury, noviny, časopisy)

7) vědecká a krásná literatura

Naposledy změněno: pondělí, 27. července 2015, 09.20