METODIKA PRIMÁRNÍ PREVENCE – úvod

Hlavní podstatou primární prevence, je pomocí intervenčních přístupů, předcházet vzniku rizikového chování u osob, u kterých ještě toto chování nebylo zaznamenáno. Pod pojmem rizikové chování, si lze představit takové projevy, v jejichž důsledku dochází k prokazatelnému nárůstu zdravotních, sociálních, výchovných a dalších rizik pro jedince nebo společnost (Miovský &Zapletalová, 2006). 

Dříve užívaný pojem sociálně-patologické jevy, jak se tato specifická oblast nazývala, byl nahrazen před více jak deseti lety, z důvodu určité stigmatizace. Primární prevence zahrnuje veškeré aktivity, které jsou realizovány s cílem předejít problémům spojeným s výskytem rizikového chování. "Za prevenci rizikového chování považujeme jakékoli typy výchovných, vzdělávacích, zdravotních, sociálních či jiných intervencí směřujících k předcházení výskytu rizikového chování, zamezujících jeho další progresi, zmírňujících již existující formy a projevy rizikového chování nebo pomáhajících řešit jeho důsledky" (Miovský, 2010).  

Primární prevence je na dělena na tzv. specifickou a nespecifickou primární prevenci. Specifická je nejčastěji poskytována ve školách a školských zařízeních a směřována na aktivity a programy, které díky svému specifickému záměru působí na předcházení a omezování rizikového chování žáků. Při aplikaci nespecifické primární prevence jsou aktivity zaměřeny na cílové skupiny v jejich přirozeném prostředí, se záměrem formovat osobnost žáků, tak aby působila pozitivně k upevnění zdravých postojů a názorů. Ideou nejen škol, ale i celé společnosti, je předat stávající generaci žáků znalosti, dovednosti a postoje podporující zdravý životní styl, tak aby získané znalosti dokázala uplatnit ve svém chování nejen na půdě školy, ale i v běžném životě. 

Primárním úkolem školy je zajištění vzdělávací činnosti, přesto ji v praxi lze jen těžko oddělovat od působení výchovného. (Vališová, Kasíkova, 2011). V případě záměrného působení na žáka při výchovně vzdělávacím procesu, předáváme určité poznatky a dovednosti a můžeme dosáhnout určitých změn v jeho postojích. Práce učitele je založena na souběhu výchovy a vzdělání. Rizikové chování je součástí naší společnosti a zcela vymýtit nelze. Lze mu ale předcházet nebo ho alespoň účinně minimalizovat, pomocí primárně preventivního působení v období vývoje jedince, při zaujímání postojů k budoucímu životu. Jaké jsou postupy, specifikace a možnosti účinně působit, je shrnuto v následujících textech.

Následné kapitoly vycházejí z metodických doporučení pokynů, v oblasti primární prevence rizikového chování, schválených Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále MŠMT), které má tuto problematiku ve své působnosti. Dalším nosným podkladem byly Strategie prevence rizikového chování u dětí a mládeže, zpracovaných pro jednotlivě specifikované oblasti rizikového chování, které jsou rozšířeny v největší míře, nebo jejich působení je vysoce patologické. Z těchto doporučených postupů ve formě metodik, je momentálně k nynějšímu roku 2023 zpracováno dvacet tři. V následujících stránkách jsou zpracována, dle mého úsudku, ta s častým výskytem a vysokým rizikem vzniku patologických či nežádoucích projevů chování.

Jednotlivé kapitoly jsou koncipovány tak, že jsou zpracovány metodickou koncepcí "pět klíčových otázek" hierarchickém řazení: kdo, co, komu, proč a jak (případně alternativně jiných základních otázek, bude-li to struktura obsahu vyžadovat). V úvodu každé z hlavních kapitol, jsou stanoveny základní cíle s vazbou na obsah kapitoly a jejích podkapitol, s doplněním otázky před zahájením výuky jednotlivých témat a na závěr probíraného tématu. Jednotlivá témata jsou zpracována informační formou charakterizující základ či kvintesenci, pro lepší uchopení podstaty vycházející z dané problematiky a jako reakce vyplývající z logické struktury obsahu dané problematiky. V rámci rekapitulace jsou vždy na závěr kapitoly shrnuty stěžejní informace z probraného obsahu. Po ukončení výuky celé kapitoly je vhodné připravit krátkou interakci pro studenty, k upevnění získaných informací i jinou než frontální formou výuky z možných příloh.

Pro přednášející

Evaluace výukového programu formou ověření znalostí před zahájením výuky a po absolvování přednášek a seminářů

V následující kapitole naleznete dva testy, které jsou postaveny na kritériu bazálních znalostí pedagogických pracovníků v oblasti primární prevence. Navrhuji na začátku, před zahájením výuky, studenty test nechat vypracovat. U závěrečné kapitoly jsou také dva testy, ale ty jsou již koncipované tak, že po jejich úspěšném vypracování, je možné zhodnotit úroveň vědomostí, jako průměrnou a standardní znalost vysokoškolsky vzdělaných pedagogických pracovníků. Díky tomu je možné ověřit, v jaké výši studenti jednotlivé informace zpracovali. Nesdílnou součástí vzdělávání je evaluace a v závěru tohoto výukového materiálů jsou navrženy jednotlivé aktivity, které umožní usuzovat o efektivitě studia a edukativním potenciálu těchto materiálů.