Komunikativní funkce výpovědi

Cílem  výpovědi s komunikativní funkcí výzvy  je přimět adresáta k realizaci/nerealizaci nějaké činnosti.

Přímým prostředkem vyjadřování této komunikativní funkce je imperativní výpovědní forma.

Příklad 1:   Výpovědní forma:  imperativ (rozkazovací způsob) + klesavá intonace                 

Příklad 2:  Výpovědní forma:  indikativ (oznamovací způsob) + stoupavá intonace

               

Příklad 3: Výpovědní forma: kondicionál (podmiňovací způsob) + stoupavá intonace

Infinitiv:   Mlčet!

jednočlenná věta:   Ticho!   Pst!

opisný imperativ: Ať vstoupí částice + indikativ v 3. sg.

Podle vzájemného poměru mezi mluvčím a posluchačem mají rozkazovací věty buď povahu

• rozkazu (Zastavte!),
  
• povelu  (Čelem vzad!),
  
• prosby (Promiň!),
  
• žádosti (Dej mi to!),
  
• rady (Zkus to!),
• zákazu (Kouřit zakázáno!),
  
• výhrady (Zkus to ještě jednou!).

Žáci na 1. stupni získávají informaci, že za větou rozkazovací se píše tečka, při důrazném rozkazu vykřičník.  Není vhodné, abychom rozlišování míry důrazu vyžadovali u žáků v diktátech a abychom dokonce snižovali známku za diktát, napíše-li žák místo tečky vykřičník a naopak.

Stylistické využití výpovědí s komunikační funkcí výzvy

V publicistice - v nadpisech novinových článků - Nebojte se internetu!

V inzerátech, reklamách - Vyzkoušejte nové bonbóny Pedro.

Je to i prostředek ve výkladu: mluvčí těmito výpověďmi naváže kontakt s posluchači a získá si jejich zájem: Vraťme se k Máchovi.