3. Prostředí podporující rozvoj prosociálního chování

3.2. Prosociální hry

Jedná se o hry, při nichž pro úspěch je nutné, aby si děti všímaly druhých a vzájemně si pomáhaly. Nemusí jít o nic složitého, často stačí jen drobná úprava pravidle her tradičních. 

Typickým příkladem je "Židličkovaná", klasická hry, při níž děti za hudebního doprovodu chodí okolo židlí a na signál se snaží obsadit jednu židli, přičemž židlí je o jednu méně než dětí. Komu se to nepovede, vypadá. V této variantě se u dítěte rozvíjí orientace v prostor, postřeh, soustředění, rychlé rozhodování. Jenže u těch, kteří je rozvinuté nemají, k ničemu neposlouží, neboť velice brzy vypadnou. E. Svobodová navrhla následující modifikaci:

S dětmi se na začátku domluvíme, na kolik židlí si myslí, že se dokáží poskládat. Pokud se jim to podaří, vyhrávají, pokud ne, vyhrávám já. Pravidla jsou jasná- nikdo nesmí zůstat stát, žádná židle nesmí zůstat prázdná a nic nesmí bolet. Dál se hraje jako obvykle, ubírají se židle. Ale děti si pomáhají, všímají si, kdo má problém najít místo, berou se na klín, radí si...Rozvíjí se více kompetencí, jak je zřejmé na první pohled.