Význam slova „KULTURA“

Z hlediska nacionalismu vystupuje kultura jako soubor zvyků, hodnot a tradic pevně svázaných s určitým národem nebo etnickou skupinou. Nacionalistické pojetí kultury vychází z romantické víry v „ducha národa“, čili z přesvědčení, že každý národ má svůj svéráz, osobitý způsob myšlení, své hodnoty, zvyky a svůj národní jazyk, který je výrazem „ducha“ a zároveň jeho pokladnicí. Kultura je chápána jako něco přirozeně daného národům, jako kvalita, která se v jejich rámci předává „genetickou silou“. Nacionalistický pohled na kulturu se pojí s procesem formování národů a nacionální ideologie v 19. století, nicméně představa „národní kultury“ nebo „etnické kultury“ je základem myšlenkových a politických praxí i v současnosti. Úskalí tohoto pohledu spočívá ve sklonu chápat kulturu jako přirozenou výbavu lidských skupin, jako soubor vlastností, který má jasné hranice a který je správné uchovávat v maximální „čistotě“ před vlivy zvenčí. Primordialistická představa přirozeného sepětí kultur s národy či etniky vede k tomu, že kulturní rozdíly jsou chápány jako samozřejmé příznaky existence národů či etnik. Nacionalistické pojetí kultury nepřezkoumává, zda kupříkladu přistěhovalci z Damašku nejsou socializováni do životních způsobů moderního velkoměsta podobně jako Pražané, ale automaticky předpokládá, že jejich myšlení, jednání a prožívání bytostně vyplývá ze syrské nebo arabské kultury, která se přirozeně liší od kultury české. Do pasti kulturního fundamentalismu, jak lze tuto tendenci nazvat, se chytají i některé artikulace multikulturalismu. Podobně jako nacionalismus redukují komplexitu sociálního světa na „kulturní“ rozměr, resp. stylizují různorodé lidské bytosti primárně do polohy vykonavatelů národní nebo etnické kultury, nehledě na jejich skutečnou sociální situovanost nebo individuální světonázorové preference