Dilemata antropologického pojetí kultury

Exotizujeme si zkrátka kultury prostorově vzdálené a používáme je jako doplněk, ornament k vlastní agendě. Příkladem může být Josef Václav Sládek, který po dvouletém pobytu v USA napsal sbírku Na hrobech indiánských. Reflektuje v ní indiánský osud, zároveň nelze přehlédnout paralelu mezi indiány a Čechy „úpícími pod Rakouskem“ včetně ilustrací Mikoláše Alše, které jako by zobrazovaly jeho typické slovanské muže a ženy přestrojené do konstrukce. Podobně si Guillaume Apollinaire i čeští poetisté vytvořili konstrukt zemí, do nichž lze doplout „lodí, jež dováží čaj a kávu“ a v nichž „noc vzdaluje se jako míšenka přesličná“. Záliba Čechů v severoamerických indiánech kořenící už za první republiky je velmi zajímavá i v době normalizace. Především generaci narozenou v šedesátých letech v dětství znovu silně zasáhly knihy Karla Maye posílené zfilmovaním, oblíbené byly ostatně i konkurenční východoněmecké filmy, v nichž dominoval Chorvat Gojko Mitič. (Po pádu komunismu putovala řada Čechoslováků k Plitvickým jezerům z nostalgických „vinetuovských“ důvodů.) Nesmírně populární pak byla i kniha i film Malý velký muž, obraz vzdoru proti bezpráví představovaný čejenskými mladými válečníky inspiroval název undergroundové skupiny Psí vojáci.

Nereflektovaný primitivismus ve svých důsledcích nevede k toleranci vůči jiným kulturním normám, naopak v nás posiluje nemístný idealismus a redukuje „exotické druhé“ na naši hračku. Stal se také předmětem velmi výnosného obchodu, v knihkupectvích najdeme tituly nabízející např. „moudrost starých Toltéků“, instantní verze východních filosoficko-náboženských systémů, rozšířená je posedlost bioprodukty a léčebnými metodami polemizujícími se „západní medicínou“, výlety s českými cestovními kancelářemi za šamany na Sibiři, v Togu a Ghaně a samozřejmě i do Latinské Ameriky, kde si lze zakoupit i několikatýdenní kurz vedený „pravými indiánskými šamany“.

vlož obr!!