Záškoláctví

Cíl kapitoly:	Charakterizovat základní pojmy v oblasti primární prevence.
Obsah kapitoly:	Představení záškoláctví spouštěče a řešení problematiky.
Klíčové pojmy:	Absence, rodina, žák, škola.
Otázky na úvod:	Jaké dle Vašeho názoru převažují spouštěče záškoláctví?
Otázky na závěr:	Jaká je hranice absence hodin k řešení záškoláctví?

Záškoláctví je úmyslně zameškávání školních vyučovacích hodin, kdy žák z vlastní vůle, ve většině případů bez vědomí rodičů nebo zákonných zástupců nedochází na výuku:

• je to neomluvená absence žáka základní či střední školy při vyučování (absenci žáka omlouvá pedagogický pracovník, nikoliv rodič, a to na základě písemné žádosti zákonného zástupce či plnoletého žáka, vždy v souladu s pravidly školy uvedených ve školním řádu),
• jedná se o přestupek (z důvodu porušení školního řádu) a o porušení školského zákona, který vymezuje povinnou školní docházku a povinnost žáků do školy chodit řádně a včas. O poruše chování mluvíme však pouze tehdy, pokud chování přetrvává alespoň půl roku.

Základní členění dle odborníků:

Kategorie záškoláctví dělení dle Kyriacou (2005)

1. pravé záškoláctví – žák se ve škole neukazuje, ale rodiče si myslí, že do školy chodí,
2. záškoláctví s vědomím rodičů – odmítavý postoj rodičů ke škole nebo přílišná slabost ve vztahu k dítěti, či závislosti na pomoci a podpoře dítěte v domácnosti,
3. záškoláctví s klamáním rodičů – děti dokážou přesvědčit rodiče o svých zdravotních obtížích, pro které nemohou jít do školy a rodiče jim absenci omlouvají,
4. útěky ze školy – žáci do školy přijdou, ale během vyučování na několik hodin odejdou (zůstávají ve škole nebo ji na krátkou dobu opustí),
5. odmítání školy – představa školní docházky žákovi činí psychické obtíže (obtížnost učiva, strach ze šikany, fobie, deprese).

Kategorie záškoláctví dělení dle Vágnerové (2005)

1. záškoláctví impulsivního charakteru – žák předem neplánuje absenci ve škole, ale reaguje unáhleně, impulsivně žák odejde i v průběhu vyučování, bez udání důvodu odchodu, může trvat i několik dnů, většinou do té doby než zákonní zástupci zjistí, že dítě nechodí řádně do školy. U zletilých žáků je problém (někteří nežijí s rodiči) s vysokou neomluvenou absencí (vyloučení ze školy),
2. záškoláctví plánované, účelové – žák plánovitě nejde do školy nebo se vzdálí ze školy pod různými výmluvami a záminkami (písemné práce, zkoušení, neoblíbený předmět, strach z neoblíbeného učitele, projev odporu dítěte ke škole – cílené vyhýbání se nepříjemnostem ve škole:

• jedná se o únikový typ chování, což znamená, že jde v podstatě o obranný mechanismus, kterým se dítě chrání a vyhýbá se zdroji úzkosti, konfliktů, trestů a podobně. Takové chování má vždy svou příčinu, které je potřeba věnovat při řešení problému velkou pozornost. O záškoláctví pojednává  zákon o sociálně právní ochraně dětí (§ 6, písm. c) a současně jde i o porušení školského zákona, který vymezuje povinnou školní docházku (§ 36 až § 43),
• z hlediska pravidel je záškoláctví už to, že žák má neomluvenou absenci, bez ohledu na počet hodin, ale je podstatné, že chození za školu probíhá opakovaně po dlouhou dobu,
• praktická definice záškoláctví se tak ukazuje jako značně relativní a nabízí se otázka, jak rodič zjistí, že dítě chodí za školu a jde o vážný problém. S tím souvisí příčiny i záškoláctví, které hrají hlavní roli v rozpoznávání závažnosti problému.

Za školu může chodit nejen dítě, které pochází z nepodnětného prostředí či se školy bojí (ať už je důvod jakýkoli), ale i dítě, na kterém byste to na první, a možná ani na druhý pohled nepoznali. Může mít doma veškerou péči, může mít ve škole kamarády a dobrý prospěch. Přesto má myšlenky a emoce, které ho dovedou až k tomu, že se škole vyhýbá. Klinické kategorie jsou spíš pomůcka pro psychology a psychiatry, ale v praxi, pro rodiče, učitele i dítě je klíčové hledat příčinu a řešení bez zbytečné stigmatizace dítěte nějakou psychopatologií.

Možné důvody chození za školu:

• experiment a touha po dobrodružství, které mohou mít v životě dítěte pouze epizodickou úlohu, není třeba jí přikládat příliš velký význam. Často se jedná o jednorázový případ a věnovat mu více pozornosti má za výsledek efekt, kterému jsme se chtěli vyhnout,
• strach ze střetu s vysokými nároky školy a uvědomění si vlastní neúspěšnosti. Rodiče mají často představy, které jejich děti nemohou z nejrůznějších důvodů naplnit. Nenuťte svoje děti do studia škol, které jsou mimo jejich zájem, nebo na ně nemusí svými výkony, schopnostmi či dovednostmi stačit,
• obrana, například útěk před problematickým začleněním dítěte do kolektivu nebo šikanou,
• důsledek problémů vyplývající ze specifických poruch učení ADHD/ADD,
• zodlišného životního stylu rodiny či zdravotního handicapu.

Může také pocházet z nadměrné benevolence a ochrany rodičů, kteří na vyžádání dítěte vystavují jedno či dvoudenní omluvenky ze školy.