Extremismus, rasismus, xenofobie, antisemitismus

Cíl kapitoly:	Rozpoznání projevů nesnášenlivosti.
Obsah kapitoly:	Nesnášenlivost: židů, cizinců, jiné národnosti.
Klíčové pojmy:	Nesnášenlivost, hanobení, strach.
Otázky na úvod:	Proč se lidé bojí toho, co neznají?
Otázky na závěr:	Jakými způsobem lze eliminovat projevy nesnášenlivosti ve škole?

Za extremismus se dle Ministerstva vnitra dají označit vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku. Mezi tyto principy patří:

• úcta k právům a svobodám člověka a občana,
• svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát,
• nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu,
  
• svrchovanost lidu,
  
• volná soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů,
• ochrana menšin při rozhodování většiny,
• svoboda a rovnost lidí v důstojnosti a právech, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezrušitelnost základních práv a svobod bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního a sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení (čl. 1, čl. 3 Listiny základních práv a svobod).

S vývojem společnosti se vyvíjí i extremismus a jevy, které jsou shodně pod něj zahrnovány, tj. především rasismus, nacionalismus, xenofobie, fašismus, antisemitismus, anarchismus, náboženský fanatismus, náboženský fundamentalismus, terorismus). Extremismus byl označen jako jeden z významných celosvětových problémů. Výskyt jevů označovaných souhrnně jako extremismus nebyl nikdy nikde, ani v ČR výjimečným jevem.

V českém právu není pojem extremismus nijak definován. Zejména v souvislosti s rasově motivovanou trestnou činností se můžeme setkat s pojmem extremistická trestná činnost nebo trestná činnost s extremistickým podtextem. Pod tímto pojmem Ministerstvo vnitra rozumí ty formy trestné činnosti, o nichž je důvod se domnívat, že byly extremistickými postoji motivovány nebo ovlivněny. Alternativně lze v řadě případů používat i pojmu kriminalita motivovaná rasovou, národnostní nebo jinou sociální nenávistí. Jde o jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo přestupku a jeho pohnutkou je apriorní nenávist vyplývající z příslušnosti adresáta útoku k rase, národnosti, náboženství, třídě či jiné sociální skupině, přičemž specifickým typem zařaditelným do této kategorie kriminality jsou také útoky proti symbolům či představitelům existujícího společenského systému, jsou-li motivovaná apriorní nenávistí vůči němu. V praxi se může jednat především o následující trestné činy:

• obecné ohrožení, 
• násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, 
• hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob,
• podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, 
• výtržnictví, 
• vražda, 
• ublížení na zdraví, vražda,
• omezování osobní svobody, 
• vydírání, 
• omezování svobody vyznání, 
• porušování domovní svobody,
• porušování svobody sdružování a shromažďování, 
• poškozování cizí věci, 
• genocidium,
• založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, 
• projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka,
• schvalování a zpochybňování,  
• popírání a ospravedlňování genocidia,
• persekuce obyvatelstva.