Záškoláctví

Identifikace jádra problémů

Je skutečně porušení pravidla skutečně ten největší problém?

Z obecnějšího pohledu záškoláctví znamená výraz nespokojenosti dítěte, a to ve velmi širokém pojetí. Záleží samozřejmě na věku, intuitivně chápeme, že je něco jiného, když jde za školu osmileté dítě a když patnáctileté. U dospívajících dětí to můžeme vnímat jako snahu o autonomii a popírání pravidel, která nastavili dospělí, zejména rodiče a učitelé. U mladších dětí však jde zřejmě o něco jiného – pravidla pro ně zatím nebývají problém.

Neexistuje univerzální odpověď, jasné ale je, že dítě se chová tak, jak z nějakého důvodu potřebuje, aby udrželo svou integritu, vnitřní stabilitu. Dle našeho názoru platí, že (motivovaný) rodič je vždy největší odborník na své dítě a z toho také plyne, že může nejlépe pochopit jeho chování. Samozřejmě nelze být objektivní (o to ale nakonec nejde). Podstatné je zkusit dítě chápat a podat mu pomocnou ruku spíše než ho kritizovat a trestat. Ačkoli na první pohled se to zdá jen těžko přijatelné. Kritikou a trestem si dítě v daný okamžik rychle odcizíme a přijdeme o možnost pochopit, co se vlastně děje, a tím i o nejsnadnější cestu k nápravě.

Rizika záškoláctví

Dlouhodobé chození za školu:

• rozvoj tendencí k delikventnímu chování, ztráta respektu k pravidlům a autoritám.
• rozvoj některého ze sociálně patologických jevů (závislosti, prostituce, bezdomovectví, vandalismu, chronické nezaměstnanosti atd.).
• dojde k prohlubování školní fobie až do fobie sociální (obecně strach z lidí, ze sociálního kontaktu),
• mohou se rozvíjet deprese nebo poruchy osobnosti.  Když se však situace podchytí a hledá se řešení, může být další vývoj dítěte naprosto bez problémů.

Jak poznáme, že je dítě záškolákem?

Pokud se na dítě zaměříme, věnujeme mu pozornost a pravidelně si s ním povídáme a zajímáme se o něj, je velká pravděpodobnost, že si případných problémů všimneme včas.

Podstatné je věnovat pozornost i drobnostem a dítěti naslouchat.

Čeho si tedy máme u dětí všímat, abychom případné záškoláctví odhalili včas?

• zhoršení prospěchu dítěte,
• stažení se do sebe, uzavřenosti, nechuti k rozhovoru obecně a zejména o škole Zvýšené podrážděnosti dítěte, změny v chování obecně,
• nechuti k učení, psaní úkolů,
• negativního vztahu ke škole, stížností na školu,
• problémů v třídním kolektivu.

V domácím prostředí:

• častých stížností na zdravotní potíže před odchodem do školy nebo na konci víkendu,
• smutku, depresí, úzkosti, zvýšených obav ze školy,
• ustrašenosti, pláče nebo nervozity při odchodu do školy,
• poruch spánku – špatné usínání, brzké probouzení, noční můry, časté buzení,
• vyhýbání se tématu kamarádů ve škole, stížností na spolužáky,
• častých stížností na konkrétního učitele, na konkrétní předmět,
• nechuti ke školním akcím, výletům, školám v přírodě,
• zvýšené únavy, otrávenosti,
• změny ve vztahu rodiče – dítě – dítě se na rodiče nápadně upne nebo naopak se jich straní, narůstají konflikty mezi ním a rodiči,
• bagatelizace významu školní docházky, upřednostňování koníčků,
• častého používání výmluv, lhaní, zatajování žákovské knížky,
• nedodržování domluvených časů příchodu domů, dítě se toulá po večerech nebo po nocích.