Záškoláctví

Doporučený postup – co dělat, když máte podezření, že dítě chodí za školu

Při zjištění záškoláctví je důležité si říct, co dítě dělá v době, kterou má být ve škole.

Dítě by mělo cítit, že mu jeho záškoláctví rodiče budou automaticky omlouvat. Děti potřebují hranice a překvapivě dobře je umí pojmenovávat.

Rodiče by si měli dohodnout s dítětem pravidla a informovat o něm učitele a naopak. Je nezbytné získat důvěru dítěte.

Záleží na tom, odkud vaše podezření pramení. Pokud vyplývá z chování dítěte, nejprve si promluvte s ním. Zavolejte rodičům, zajděte také do školy a zeptejte se na dítě a případné absence.

Dobrý vztah s učitelem/rodičem a zájem o dítě, jeho školní prospěch a chování je dobrou prevencí záškoláctví a zároveň základem pro jeho vyřešení, pokud k němu dojde. 

Pokud zjistíte, že dítě skutečně chodí za školu, vždy platí – mluvte o tom s dítětem, spolupracujte se školou/rodinou a nastavte dítěti pravidla a podmínky kontroly školní docházky. Snažte se na konkrétním postupu domluvit s druhým rodičem, aby bylo řešení situace efektivní, měli byste být ve shodě a přistupovat k problému jednotně. Počítejte s tím, že řešení může být dlouhodobější a že bude třeba změnit například i některé prvky ve vaší výchově.

Komunikace se školou ze strany rodiče

Je jasné, že ne vždy je vztah mezi rodiči a školou jednoduchý a jednoznačný. Může se stát, že nesouhlasíte s tím, jak učitel jedná ve vztahu k dítěti, že má jiný názor na výchovu a přístup k dětem.

Zkuste nalézt kompromis a co nejvíce komunikovat se školou a informujte se na dítě.

Je dobré zohlednit situaci osoby, se kterou komunikujete (učitel) a podle toho pak přistupovat ke komunikaci.

Pokud máte pocit, že druhá strana je pasivní, buďte aktivní vy. Kontaktujte protistranu a zajímejte se o dítě.

Požádejte učitele o řešení případné školní příčiny záškoláctví z důvodu problematického vztahu dítěte ve škole.

Komunikace se školou ze strany učitele k rodiči

Pamatujte ale vždy na to, že pro děti, a zejména pro ty mladší, je rodič prioritní autoritou, která má vždy pravdu a na druhém místě je většinou učitel.

Je dobré zohlednit situaci osoby, se kterou komunikujete (rodič) a podle toho pak přistupovat ke komunikaci.

Vyslechněte rodiče, v případě neutěšené rodinné situace nabídněte/doporučte, kam se obrátit pro moc.

Pokuste se nalézt s rodičem kompromis.

V případě záškoláctví je prokázána příčina ve škole, oslovte výchovného poradce metodika primární prevence a zahajte nápravu.

V případě opakovaného selhání a nezájmu rodiče o dítě, je vhodné po komunikaci se školskými odborníky oslovit OSPOD.

V komunikaci rodič vs učitel (učitel vs rodič) je důležité držet se několika základních pravidel oboustranně:

• domluvit si schůzku předem a vzájemně tolerovat časové zaneprázdnění protistrany,
• snažit se docílit spolupráce a pokusit se o vstřícnost,
• pokud má rodič pocit nespravedlnosti vůči svému dítěti, pokuste se ho požádat o vaše vyslechnutí a diskutujte v klidu,
• hledejte kompromis, nesnažte se vybojovat pravdu.

V největším zájmu dítěte je dobrá spolupráce rodičů se školou

V situaci, kdy si rodiče pozve učitel nebo rodič vyhledá pedagoga, je nezbytné dát mluvčímu prostor a naslouchat. Nechat promluvit protistranu a až poté argumentovat.

Pokud se záškoláctví potvrdí, rodič zažívá nejrůznější pocity od zklamání, vzteku, smutku, nepochopení přes útlum až k úlevě. Všechny emoce jsou oprávněné a pochopitelné. Pokud se vám podaří zachovat prostor pro diskuzi a společné hledání řešení, celému procesu to hodně prospěje.

Zkuste zachovat ochotu ke spolupráci a vstřícnost.

Domluvte se na jednotném postupu a způsobu kontroly docházky dítěte.

Je dobré položit si také otázku, co je v dané situaci nejvíc v zájmu dítěte, co je pro něj to nejlepší nejen teď, ale i dlouhodobě. Odpověď je na rodiči – on je odborník na své dítě a zná ho nejlépe.

Škola je pro dítě místem, kde navazuje důležité vztahy s vrstevníky, kde se učí sociálním kompetencím, kde si osvojuje důležité znalosti a dovednosti, má možnost zažít a pochopit, co znamená empatie, respekt k druhým, kamarádství, nepřátelství a podobně. Není vhodné při identifikaci problému navrhovat z jedné či druhé strany, aby dítě zůstalo doma.

Omluvit dítě z nepřítomnosti má smysl pouze to, kdy o dítěti víte, znáte důvod, proč do školy nedocházelo a zároveň ten důvod chápete a považujete ho za smysluplný a omluvitelný.

Jak vést rozhovor s dítětem podezřelým ze záškoláctví

Důležité je situaci s dítětem řešit v klidu a dát mu prostor, aby dokázalo uvést důvod, proč do školy nechodí. Ptejte se také na to, jak se cítí. 

Očekávejme, že hlavně pro starší děti obtížné chápat smysl pravidel a povinností, protože často skutečně dostávají dvojnou zpětnou vazbu. Z jedné strany slyší kritiku na školství, nesouhlas s učiteli a stylem výuky a hodnocení, výchovným přístupem ve školách a podobně, z druhé velký imperativ, že mají mít ke škole respekt, že do ní prostě chodit musí, že školní docházka je povinná a má to své opodstatnění.

Vyjádřete svou starost o dítě a o celou situaci, řekněte mu o tom, jaká rizika má záškoláctví, jaké důsledky může mít.

Nutné je nastavit si pravidla kontroly.

Příčina totiž může být úzce spojena s výchovným přístupem učitele nebo atmosférou v rodině a pak je třeba si i přes všechny bariéry připustit, že se něco nepovedlo a je čas začít se změnou či jiným postupem/přístupem. Nikdo není neomylný a často je velmi těžké domyslet důsledky.  Je žádoucí si připustit, že kterákoli ze zainteresovaných stran udělala chybu. Díky nim se posouváme a jsme moudřejší či zkušenější, ale toho si jistě hlavně učitelé jsou vědomi.