6. New critical heritage studies

Od 90. let roste multidisciplinární zájem o způsob, jakým různé komunity vytvářejí, udržují a vyjednávají svou identitu. Kromě toho řada komunit, definovaných buď geograficky, nebo kulturně, sociálně, etnicky, ekonomicky a/nebo na základě jiné zkušenosti, stále více prosazovaly legitimitu svých kolektivních identit a sociálních, politických a kulturních zkušeností.

Konzensuální příběhy "dědictví" národní identity byly zpochybňovány rozmanitostí zkušeností různých komunit a jejich nároky na vlastní identitu. V důsledku toho vědci začali debatovat o problémech disonance a využívání paměti při formování dědictví a identity. Souběžně ve vědách zabývajících se turismem došlo k určitému přehodnocení role "návštěvníků" (ukázali se jako mnohem aktivnější, kritičtější a všímavější než, jak byli doposud vykreslováni). I produkty cestovního ruchu tedy mohou mít vícevrstevnatý nebo jemnější kulturní a sociální význam (nejen jako jednoduchá volnočasová aktivita, přinášející zisk cestovatelským destinacím). Souběžně se o svůj hlas, verzi historie či jen pozornost začaly hlásit domorodé skupiny, které dříve byli západním diskurzem zobrazováni (a častovelmi exotizováni), aniž by do toho procesu mohli sami zasáhnout. Tento jiný narativ vedl ke zpochybnění a přehodnocení dominantního západního vnímání dědictví. 

Tato kritika upozornila také mimojiné na problematiku nehmotného dědictví a zpochybnila důraz kladený na ochranné snahy "zmrazit" a zachovat dědictví (které je však živým a měnícím se elementem) jako neměnný památník minulosti. A na pozadí všech těchto kritik vedených z různých pozic na poli různých vědních disciplín byly sformovány tzv. "critical heritage studies".