8. "Dědictví" a nerovnost

Diskurz monumentálního skupinového "dědictví" tak, jak se ustavil v 19. století tedy stojí na národním narativu a romantických ideálech. Současně tak odrážel i tehdejší společenskou nerovnost - přednostně bylo prezentováno "dědictví" sociálních a politických elit (rodné domy významných mužů, sídla šlechtických rodů, honosné církevní památky aj.).

Inherentní nerovnost obsažená v konceptu "dědictví" je nejmarkantněji viditelná na případu kolonií. Např. v Indii se jako hodný ochrany vyčlenil tzv. "koloniální styl", tedy styl staveb bílých koloniálních správců. Místní stavební tradice byly považovány za podřadné a tedy nedůležité a nehodné ochrany.

Relativně zvláštním případem je Austrálie, kam se celý "konzervační diskurz" dostal relativně pozdě - v době, kdy se již o svá práva začali hlásit místní původní obyvatelé, celé vymezení "dědictví" s nimi tedy již od samého začátku muselo počítat. Proto také první australská charta o ochraně kulturního dědictví (známá jako Burra Charter - podle města Burra, kde byla podepsána) byla považována mezinárodně za dobrou praxi a inspirovala se jí řada dalších zemí (např. Velká Británie).

V Austrálii tak začali určité objekty podřizovat ochraně nejen pro jejich estetickou hodnotu, ale také pro jejich hodnotu sociální (jaký mají význam pro místní).