9. Kritiky Autorizovaného diskurzu o dědictví (ADD)

Autorizovaný diskurz o dědictví (ADD) zaměřuje pozornost na esteticky příjemné materiální objekty, místa a krajiny, o které se v souladu s liberální představou péče o děduictví musí současné generace „starat“, chránit je a ctít, aby mohly být předány potenciálním budoucím generacím pro jejich „vzdělávání“, a vytvořit pocit společné identity na základě minulosti.

Kritiky proti tomuto diskurzu jsou vedeny z různých pozic.

Problematické body:

1) samozvanost (ADD stanovuje, kdo je vhodným "mluvčím" za minulost či určitou skupinu, s ním se ovšem všichni návštěvníci, kterých se to týká, nemusí identifikovat)

2) Představa, že všechno dědictví je přirozeně hodnotné

3) Upřednostňování národních identit před všemi jinými

4) Zkušenost elit, mužů a dominantní etnické skupiny je prezentována jako obecně platná (absence žen, chudých, etnických menšin)

5) Představa ohraničenosti (oddělitelnosti jednotlivých entit kulturního dědictví od sebe navzájem)

6) Mýtus pasivního návštěvníka (zakořeněn ve vzdělávacím diskurzu - vzdělávatel ví a působí na nzdělávaného, který nic neví a získá poznání výhradně od vzdělavatele)

7) Mýtus autenticity

8) Komodifikace a zploštění za účelem snadnějšího přijetí konzumní cílovou skupinou

9)