10. Dědictví jako kulturní proces

"Dědictví" není něco, místo ani hmatatelný objekt.


Dědictví je kulturní proces a komunikační praxe.

Může zahrnovat několik forem.

a) zkušenost

b) identita

c) paměť a vzpomínání

Př. Sběr oral histories v západní Austrálii s ženami kmene Waanyi. Ženy se sešly v místě svého původu a dětství - mnohé musely proto přeletět kus kontinentu. Archeologové mapovali místa nějak spojená s dědictvím těchto žen - nakonec se ale většina výzkumu točila kolem oral histories. Pro ženy samotný byly jejich příběhy stejně hodnotné jako samotná místa. Tyto příběhy však nebylo možné vyprávět mimo ta místa. Vyprávění mladším generacím Waanyi žen bylo performancí a místa pro ni byla jevištěm. Místa paměti spoluvytvářejí vzpomínky.

Praxe lidí (co dělají na místech paměti) není doposud moc zmapovaná.  

Michael Billig (1995) v knize Banální nacionalismus zdůrazňuje, že národní identity nejsou budovány skrze tradiční objekty "dědictví" (monumentální, velké, vzácné nebo výrazné), ale skrze rutinní, neuvědomované, každodenní akty, jimiž je prezentován národ (např. použití vlajky při sportu, obrazy prezidenta ve školách atd.). Tyto smyboly jsou zvláště účinné kvůli jejich neustálému opakování a podprahové povaze.