11. Dědictví a věda

Věda a odborníci (např. archeologové, historici a architekti) mají význačné postavení v procesu využívání a tvorby dědictví.

Stanovují agendu nebo poskytují epistemologické rámce, které definují debaty o smyslu a povaze minulosti a jejího odkazu.

Usilují o zachování vlastního výsadního postavení, jak ve státní správě míst kulturního dědictví, tak v širší sociální debatě o smyslu minulosti. Postavení privilegia zajišťuje, že s nimi nebude zacházeno pouze jako s dalšími zúčastněnými stranami, ale jako s správci a arbitry debat o minulosti (jež mohou kontrolovat a dávat smysl minulosti nebo památkám).

Věda však často slouží ve službách vlády - odborné znalosti v sociálních vědách jsou a byly v minulosti mobilizovány byrokracií k řízení „chování“ populací (např. v rámci koloniální správy).


ADD je tedy současně formou sociální kontroly.