13. Paměť a vzpomínání

Téma od 80. let velmi frekventované.

Hlavním incentivem byly práce židovských vědců. Po válce trvalo ještě dlouho, než bylo veřejně uznáno utrpení Židů za války. Přehodnocení role válečných obětí vyvolalo několik věcí - procesy s válečnými zločinci během 60. let a odvysílání amerického seriálu Holocaust, který i v Evropě vyvolal velký ohlas. Oběti nacistické perzekuce byli nově hlavními postavami, s nimiž se každý mohl identifikovat. Do té doby byly válečné oběti zcela mimo zájem veřejnosti.

Téma paměti a vzpomínání se zvedlo právě v rámci studií holocaustu a stále více byl zdůrazňován i význam místa paměti.

Paměť a vzpomínání je však aktivní proces utváření minulosti ve vztahu k současným potřebám. John Urry tvrdí: „Tam venku ani tam kdysi dávno není žádná "minulost". Existuje pouze přítomnost, v jejímž kontextu se minulost neustále znovu vytváří."

Maurice Halbwachs (1926 pův vydání, přeloženo 1992) - koncept kolektivní paměti (subjektivní a neuvědomovaná) která je protikladem "historie" (objektivizující, univerzální narativ).

Pierre Nora (1989) - "Místa paměti" - místa či materiální podněty ke vzpomínání (vyvolává a posiluje zážitek vzpomínání)

"Paměť má kořeny v konkrétnu, v prostoru, gestech, obrázcích a objektech; historie se přísně váže na časové kontinuity, na pokroky a vztahy mezi věcmi."

I ve vztahu k paměti je však na místě uvažovat o potenciální nerovnosti. Někteří lidé mají více příležitostí ovlivnit vyjednávání významů a vazeb mezi pamětí, tradicí a minulostí, než ostatní.