2. Keith Lowe: Strach a svoboda

2.1. Proč by nás měly zajímat rétorické figury?

George Lakoff a Mark Johnson jsou dva američtí lingvisté, kteří v roce 1980 vydali přelomovou knihu Metafory, kterými žijeme (překládána a vydávána dodnes, stala se společenskovědní povinnou četbou). 

Metafory považují nikoliv za produkt literárního jazyka, ale formující složku našeho myšlení. My nepozáváme objektivní realitu, kterou pak pro estetickou potřebu balíme do metafor. My se učíme rozumět světu skrze metafory - svět se nám ukazuje a dává se zakusit už skrze sformované metafory. Svět tedy zakoušíme pomocí vysoce produktivních metaforických schémat, která si ovšem nemusíme uvědomovat.  Těchto metafor (či schémat) se pak neumíme zbavit, když se snažíme porozumět něčemu novému, nebo si něco zdůvodnit. 

Zároveň převrací náhled na vztah metafory a objektu - metafory nejsou "vyjádřením" podobnosti, ale ony podobnost "vytvářejí". Tím, že si osvojujeme hotové metafory, ty pak určují, že máme tendenci podobnost s jinými objekty ve světě i vidět.

George Lakoff pak své myšlenky dále rozvádí v knize Ženy, oheň a nebezpečné věci: Co kategorie vypovídají o naší mysli (pův. vydání 1987)

Nadále zdůrazňuje ústřední význam metafory v kognitivním procesu. Zároveň ale komparativně  zkoumá účinky kognitivních metafor (kulturně specifických i univerzálních), na gramatiku různých jazyků. Název knihy byl inspirován systémem podstatných jmen jazyka Dyirbal, ve kterém kategorie „ženský“ zahrnuje podstatná jména pro ženy, vodu, oheň, násilí a určitá zvířata.