Společné kulturní dědictví 2. světové války

Mýty nebo narativy jsou komplexní metaforická schémata, etablovaná ke sdílenému chápání určitého jevu (např. určit zkušenosti či dějinné etapy). 

Keith Lowe vymezuje několik jednoduchých narativů, kterými dodnes chápeme (bezprostřední i zprostředkovanou) zkušenost z 2. světové války. Tyto narativy jsou vzájemně provázané.

1) Konec světa (v žurnalistickém, literárním i pamětnickém diskurzu je ničivost 2. světové války přirovnávána opakovaně k apokalyptickým obrazům konce světa, posledního soudu, pekla)

"Fakt, že obraz apokalypsy je i po letech tak oblíbený a rozšířený, poukazuje na to, že zde dochází ještě k něčemu jinému - že nás svým způsobem uklidňuje myšlenka, že válečný život tak, jak jsme ho znali, náhle skončil.

2) Hrdinové (narativ "hrdina přemohl příšeru a vrací se domů za svou dívkou", mystický prožitek a zbožná úcta k osvoboditelům na konci války, jednostranné vykreslování vojáků spojenců bez bázně a hany či morálních poklesků)

"nedá se říct, že všichni spojenečtí vojáci do jednoho byli stateční a nemůžeme ani tvrdit, že byli všichni šlechetní a galantní. ... Francouzské a belgické policejní složky uvádějí, že během osvobozování měli v rámci spojeneckých vojsk na svědomí naprostou většinu přepadení, krádeží a opileckých excesů právě američtí vojácí. ... Jen samotní vojácí Armády USA mají údajně za období 1942-1945 v Evropě a severní Africe na svědomí znásilnění 17 000 žen. Ačkoliv jde jen o zlomek stovek tisíců žen, které znásilnili ve východní Evropě vojáci ze Sovětského svazu, stále to vystačí na vystřízlivění z představy o americkém rytíři na bílém koni."

fotografie Alfreda Eisenstaedta (14. srpna1945)