Toponyma jako kulturní dědictví a předmět památkové ochrany

Urbanonymie socialistických měst budovaných po 2. sv. válce v Československu hrála významnou roli při utváření nového prostoru pro nového socialistického člověka.

Nová města byla budovaná ve stylu tzv. stalinské renesance, inspirované sovětskou monumentální architekturou s prvky české renesance a historizujících stylů 19. století

Výrazné ideologické zakotvení - reprezentace režimu v centrech měst a na sídlištích.

Nejvíce byly poznamenány názvy  významných veřejných prostranství a ulic – honorifikace jmen.

V bývalém Československu vznikla nová vzorová socialistická města a sídliště -  např. Kladno-Švermov, Příbram – Březové Hory, Ostrov nad Ohří, Ostrava – Zábřeh, Handlová, Nová Dubnica, Havířov nebo Ostrava – Poruba.

Na konci 80. let se rozpadl tzv. východní blok ovládaný Sovětským svazem – uliční jména znovu reflektovala dějinnou změnu – pád železné opony – a opět došlo k přejmenování - šlo především o odčinění „hříchů, tedy odstranění nevhodných přejmenování z období po roce 1948 a navrácení původních jmen místům, zejména v centrech měst. V okrajových sídlištích a příměstských částech k jejich změně většinou vůbec nedošlo.

V případě nových socialistických měst nebyl tento návrat možný, neboť zde žádná původní (předměstská) urbanonymie neexistovala – města vznikla na nezastavěných venkovských katastrech.

Jména významných veřejných prostranství a ulic se v městském centru přejmenovávají vždy v první řadě, citlivě reagují na jakoukoliv proměnu mocenského pole politického režimu – takto důležitou roli nehrají uliční názvy na periferii města, jsou tedy odolnější vůči přejmenován.

Uliční názvy městských center představují významnou část městské krajiny – jsou svědectvím o historii města a jeho obyvatel, odrážejí jeho sociální, urbanistické či národnostní poměry, jejich vývoj a proměny.

Tato standardizovaná urbanonymie může hrát významnou roli např. v prezentaci města, jeho kultury a historie.

Stává se, že zaváděné názvy jsou nevhodné, opět honorifikační, a přitom nemají k lokalitě žádný vztah a zcela narušují místo a jeho atmosféru – např. ulice pojmenovány po osobnostech spojených s Velkou Moravou bez jakéhokoliv vztahu k městu – např. v Havířově byly na konci února roku 1990 přejmenovány ulice a náměstí v centru města z Gottwaldovy třídy na Hlavní třídu, z Lidových milicí na ulici Klidnou, z nám. Vítězného února na náměstí Republiky a z 40. výročí KSČ na ulici 17. listopadu, v září pak ještě z ulice Leninova na Národní třídu.

Evidence urbanonym