3. Zeměpisná jména sensu lato


Zeměpisná jména jsou často politicky citlivější než jiné formy kulturního dědictví – proto se setkáváme se 3 druhy reakcí:

1) snaha o apolitickou evidenci, standardizace zeměpisných jmen na území státu – ČR, ale!
  • existuje seznam online databází pro jednotlivé země - webový rozcestník UNGEGN.
  • rovněž celosvětový web Geonames – http://geonames.org – který zprostředkovává vybraná data jednotlivých zemí a aktuálně představuje nejrozsáhlejší databázi zeměpisných jmen vůbec

2) zavádění dvojjazyčných (a vícejazyčných) nápisů, obnovování předkoloniálních jmen či nahrazování koloniálních názvů neologismy respektujícími tradiční toponymickou praxi – multietnické a postkoloniální státy - toponyma jsou tak nástrojem emancipace, zviditelnění či posílení národní/státní existence

3) etnicky a jazykově citlivá aktivní ochrana zeměpisných jmen jako kulturního dědictví inspirovaná rezolucemi UNGEGN – se na národních úrovních prosazuje zatím velmi pozvolna –jako jedni z prvních zavedli tento přístup ve Švédsku a Estonsku – vytvořili právní rámec a návazný metodický postup k systematické ochraně zeměpisných jmen a k dobré toponymické praxi   

ČR v rámci tohoto rozdělení můžeme zařadit, jak bylo naznačeno, do první „evidenční“ skupiny zemí, v níž (ALE!) nicméně dochází k dílčí toponymické emancipaci polské menšiny a latentnímu vření kolem toponymické reprezentace dalších menšin, zejména pak menšiny německé v Sudetech – nostalgie obyvatel pohraničních měst hledajících své zakořenění, a kteří jsou nuceni si tak připomínat a akceptovat „vlastní nečeskou“ historii před rokem 1945.

Tato snaha se manifestuje např. používáním původních podob toponym v názvech firem  i kulturních aktivit – např. album Freiwaldau skupiny Priessnitz, liberecké divadelní představení Café Reichenberg, firma B-A-R-F Reichenberg, penzion Haus Stein Elbogen v Lokti apod.

Po 2. sv. válce docházelo ke změnám nejen politickým a společenským, ale též v pojmenování zeměpisných jmen – odsun německého obyvatelstva a degermanizace české toponymie stály v pozadí změn stovek názvů měst, vesnic, samot, pomístních pojmenování a urbanonym

Pozemková reforma a především kolektivizace zemědělství na přelomu 40. a 50. let 20. století znamenaly další zásah do soustavy pomístních jmen – se slučováním obdělávaných pozemků spolu se zánikem mezi a polních cest zmizelo z české krajiny mnoho pomístních jmen a pouze část z nich zůstala zachována v nových názvech honů JZD.

Vliv na změnu tvářnosti krajiny měly dále výstavby přehrad, vznik vojenských újezdů, s nimi spojený zánik desítek sídelních lokalit, povrchová i hlubinná těžba nerostných surovin, zejména uhlí, výstavba dálnic, panelových sídlišť a průmyslových areálů – vše vedlo k přesidlování a rozptylování obyvatelstva, a tedy i k zániku nebo ztrátě povědomí o vztahu zeměpisných jmen k místům a objektům, příběhům a lokální paměti