1. Primární prevence rizikového chování

1.1. Jak působí primární prevence

Pro účinnost a aplikaci primárně preventivních aktivit je nezbytná školní preventivní strategie, která je dlouhodobým preventivním programem pro školy a je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělávání. Tvorba školní preventivní strategie vychází z Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních vydaného MŠMT (č. j. 21 291/2010-28).

Podle § 29 školského zákona, odstavce 1, jsou „Školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů“.

 

Obrázek č. 1, Struktura patologických jevů Miovský, 2010

Motivace, postoje, regulační mechanismy osobnosti jsou vždy primární indikací k rizikovému chování. Motivace jedince a způsoby, kterými si vybírá naplňování očekávaných cílů, a jejich naplňování, ovlivňují a formují chování jedince. Pokud se jedinci opakovaně nedaří dosáhnout úspěchu, je jeho další možnou volbou použití rizikového způsobu chování. Pokud se podaří jedinci při výchově a vzdělávání zvnitřnit společenské normy a hodnoty, je riziko nežádoucího chování minimální. Samotné rizikové chování je tedy výsledkem mnoha proměnných z oblasti biologických, osobnostních a sociálních vlivů.

   

Obrázek  č. 2,  Protektivní a rizikové faktory problémového chování, Miovský, 2015

Dle MŠMT (2010) je primární prevence v širším slova smyslu výchova ke zdravému životnímu stylu a k rozvoji pozitivního sociálního chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací osobnosti.

Funkční princip školské primární prevence

  • komplexnost jednotlivých programů včetně efektivně působících strategií programy je tedy nutné koncipovat komplexně,
  • dlouhodobá a kontinuální práce s dětmi postavená na důvěře a respektu s žáky i jejich rodinnými příslušníky,
  • provázanost programů a jejich gradace s ohledem na věk a vývoj skupiny,
  • včasný začátek preventivních aktivit,
  • práce v malých skupinách maximálně do 30 osob včetně jejich umístění během programu,
  • aktivní účast skupiny včetně motorických, verbálních a kognitivních technik s prožitkem,
  • reakce na aktuální potřeby cílové populace – systém "free-cool-in",
  • předání pozitivních alternativ k rizikovému chování (zdravý životní styl, posilování sebevědomí a zodpovědnosti, rozvoj komunikace, nácvik řešení problémů, 
  • využití „KAB“ modelu – neorientovat se jen předání informací, ale především na kvalitu postojů a následnou změnu chování,
  • struktura a přehlednost programu – metodika, kompetence lektorů, doba trvání, vymezená témata a pravidla, 
  • kontext programu – spolupráce s externí veřejností,
  • tvorba sociálního klima, díky kterému není možné/přijatelné šíření rizikového chování, 
  • tvorba podnětného, podpůrného a pečujícího prostředí.
Nefunkční princip školské primární prevence

  • programy sloužící pouze k přenosu informací (nemění postoje ani chování),
  • pokud jsou předávané informace v rozporu se zkušenostmi dětí, mají spíše opačný účinek,
  • strašení a uvádění příkladů na podnětu strašení (žák zaujme postoj: “to se mně přece nemůže stát“),
  • zveličování následků, moralizování, afektivní projev založen na emocích a pocitech,
  • jednorázové programy a jednorázové přednášky bez další kontinuity a vazby,
  • neintenzivní programy – nepravidelné jednorázové aktivity, bez uceleného rámce,
  • programy bez interaktivních prvků ve stylu hromadných akcí,
  • programy, které nejsou koncipované na aktuální cílové potřeby,
  • program poskytovaný osobami, které si nezískají či nemají respekt,
  • kampaně ve sdělovacích prostředcích nevyvolávají změny v chování,
  • vybírání "pro učitele" spolehlivých programů (co zapůsobí na jedny, nezaujme druhé),
  • neaktuálnost programů (viz AIDS vs. bakteriální pohlavní choroby – chlamydie, trichomonády atd...),
  • politika nulové tolerance – tvrdé tresty a kázeňské tresty za cokoli, tak aby působily jako hrozba, 
  • návštěvy policistů se psy (viz historka z filmu Pelíšky – "muž s koženou brašnou") – prevenci a ukázky represe nelze zaměňovat.