1. Význam sloves

Slovesa

vyjadřují vždy děj, a to  buď činnost podmětu (píši, běžím), stav podmětu  (sedím,  ležím)  či  změnu  jeho  stavu  (probouzím  se, stárnu), anebo děj, který se na podmět neváže (hřmí, taje, prší).

Jsou mluvnickým i významovým centrem věty, časují se.

Většina  sloves jsou  slovesa plnovýznamová,  kromě nich existují ještě slovesa neplnovýznamová.

Mezi ně patří

a) slovesa modální - moci, muset, smět, chtít a mít (povinnost něco udělat) obměňují význam slovesa po str. způsobové

b) slovesa  fázová - vyjadřují  fáze děje -  počít, začít, načít, ustat, přestat

c)  slovesa sponová  - být,  stát  se  (ovoce je  zralé, stal  se učitelem)

d)  vlastní pomocné  sloveso být  - součást  složených slovesných tvarů četl jsem, budu číst.

 

Podle  povahy  děje,  který  vyjadřují,  se  dělí slovesa do dvou významových skupin:

1) činnostní (akční)   -  

a) bezpředmětová (subjektová)  žít, jít, slzet, stárnout

b) předmětová (objektová)

                              I. přechodná

                             II. nepřechodná

 

2) stavová

Předmětová slovesa  řídí pád jména, kterého  se děj slovesa přímo týká:    čtu knihu     psát matce    mluvit o počasí

dopustit se zločinu    třást stromem

 

Předmětová   slovesa,   která   mají   vazbu   s bezpředložkovým akuzativem,  jsou  přechodná  (tranzitivní)  -  šít šaty, opravit boty, stavět lešení

ostatní jsou nepřechodná (intranzitivní) - dosáhnout cíle, mluvit o knize, házet míčem

 

Tatáž slovesa s různými  významovými odstíny mohou být předmětová i bezpředmětová  - čeká žáka    -  čeká dlouho

                   vidí hrad    -  vidí daleko

                   pálí listí   -  slunce pálí

 

Stavová slovesa  vyjadřují stav nebo  přechod z jednoho  stavu do druhého (stárnout, červenat, růst), jsou vždy bezpředmětová.

 

Zvratná slovesa (reflexiva)

Spojením slovesa s akuzativem  či dativem osobního zvratného zájmena se, si vzniká zvratné sloveso.