2. Třídění slovesných tvarů

Zvláštností slovesa je, že jeden jeho tvar může být tvořen i více než  jednou výrazovou  jednotkou. Proto  rozlišujeme podle  formy tvary jednoduché  (syntetické), tj. jednoslovné  čtu, čti, čtouc, číst,

a tvary  složené (analytické),  tj. dvojslovné  i víceslovné četl jsem, budu číst, četl bych, byl bych četl, je čten.

 

Tradičně se slovesné tvary dělí na určité a  neurčité.

VF -   vyjadřují především osobu a číslo.

Vinf  -  nevyjadřují  osobu  -  infinitiv, příčestí, přechodníky.

 

Při práci se  slovesem ve větě je důležité  vědět, které slovesné tvary patří  k sobě a tvoří  jediný celek a které  slovesné tvary k sobě nepatří.

Příklad:

Toužil jsem  po tom, být k  nim pozván, abych mohl  všechno vidět sám.

 

toužil jsem - VF

být pozván  - Vinf

mohl bych   - VF

vidět       - Vinf

 

Spojky aby, kdyby signalizují, že ve větě je sloveso v podmiňovacím způsobu, slovesný tvar je třeba izolovat od spojky.

 

kdybys odešel - kdyby - spojka podřadicí

                odešel bys -  VF

 

abychom četli - aby - spojka podřadicí

                četli bychom - VF

 

kdyby byl mohl - kdyby - spojka podřadicí

                 byl by mohl - VF

 

kdybyste byli bývali zajati  - kdyby - spojka podřadicí

                               byli byste bývali zajati - VF

 

VF vyjadřují osobu, číslo, způsob,  čas, rod, vid (je-li součástí složeného slovesného tvaru příčestí, pak také jmenný rod)

 

(nesl jsi x  nesla jsi    je nesen  x je nesena  x je neseno)

   m.          f.                    m.           f.                   n.