1. Krátce z historie ochrany duševního vlastnictví

Odhlédneme-li od dávných dob, začíná se historie práva duševního vlastnictví odehrávat zhruba před půl tisíciletím, a to v Benátské republice. Zde byl v roce 1474 přijat tzv. Benátský zákon (Venetian Statute on Industrial Brevets).

Tento právní předpis velmi jednoduše vystihuje podstatu duševního vlastnictví - zde konkrétně vynálezu - když stanoví, že nikdo s výjimkou původce není oprávněn vynález užívat bez jeho souhlasu. Doba ochrany se přitom uděluje na dobu deseti let. V anglickém překladu je celá záležitost vyjádřena takto:

...having been forbidden up to ten years to any other person in any territory and place of ours to make a contrivance in the form and resemblance of that one without the consentand license of the author...

Zároveň zde zákonodárce pamatuje i na zásadu, která je v oblasti práva duševního vlastnictví dodržována dodnes - zásadu veřejného zájmu. Přímo v textu zákona se uvádí, že „stát“ může pro vlastní potřebu vynálezy užívat i bez souhlasu původce. Objevuje se zde tedy první omezení (ve veřejném zájmu) práva původce užívat svůj vynález.

...our Government will be free, at its complete discretion, to take and use for its needs any of the said contrivances...

Benátský zákon 1474