1. Analýza činností preventivních programů

Cíl kapitoly: Zhodnocení a rozbor intervencí a aktivit.
Obsah kapitoly: Zhodnocení intervenčních aktivit a postup jejich rozborů.
Klíčové pojmy: Intervence, evaluace, preventivní program.
Otázky na úvod:
 Kolika preventivních programů na ZŠ a SŠ jste se vy osobně zúčastnili?
Otázky na závěr: Mohou mít preventivní programy negativní dopad na žáka?

ZAMĚŘENÍ NA CÍLOVOU SKUPINU

Tento systém je definován třemi základními dimenzemi:

  • dimenzí věku a kognice, 
  • náročnosti,
  • instituce.

ad a) Věkové kritérium

Věkové kritérium diferencuje populaci do celkem šesti cílových skupin. Hranice mezi těmito skupinami reflektují jak významné vývojově-psychologické periody, tak také současný systém věkového členění cílové populace ve školách a školských zařízeních, a nakonec i důležité věkové hranice dané zákonem (hranice trestní odpovědnosti atd.):

  • předškolní věk (3-6 let),
  • mladší školní věk (6-12 let),
  • starší školní věk (12-15 let),
  • mládež (15-18 let),
  • mladí dospělí (18-26 let),
  • dospělá populace (nad 26 let).

Kognitivní vývoj dle Piageta

Významné posuny ve vývoji kognice umožňují rozlišovat jednotlivá stadia úrovně poznání. První dvě hlavní stadia charakterizuje tzv. centrace, egocentrické, prelogické soustředění na sebe či jeden aspekt, kdežto na konci třetího stadia jde o tzv. decentraci, kdy začíná dítě poznávat, představovat si, prožívat, rozhodovat se jakoby altruisticky (z hlediska ostatních):

  • senzomotorické stadium: od narození do 2 let života (děti poznávají svět pomocí pohybů a smyslů a získávají vědomí stálosti objektů),
  • předoperační stadium: od 2 do 7 let (používání jazyka, egocentrické myšlení),
  • stadium konkrétních operací: od 7 do 12 let (dokáže logicky přemýšlet o konkrétních událostech, pochopení stálosti počtu, množství a hmotnosti),
  • stadium formálních operací: 12 let a více (dokáže logicky myslet o abstraktních pojmech).

ad b) Kritérium náročnosti

Kritériem náročnosti je indikace aktivit vzhledem k faktu, zda se skupina či její členové setkali nebo setkávají s rizikovými faktory chování:

  • nezasaženou populací se v tomto kontextu míní to, že se v dané populaci určitý typ rizikového chování zatím neprojevil, anebo se neprojevuje pravidelně,
  • zasažená populace označuje populaci, která realizuje rizikové chování častěji než na úrovni ojedinělých experimentů, a to v rozsahu od rekreační realizace tohoto chování po závislostní chování nebo realizaci rizikového chování s vysokou pravidelností,
  • sociální zátěž zahrnuje přítomnost nízkého příjmu, nezaměstnanosti, život v lokalitách ohrožených sociálním vyloučením, špatné podmínky bydlení a další,
  • komplikujícími faktory vztahujícími se k rizikovému chování se míní výrazné zhoršení sociální situace, problémy se zákonem, zdravotní problémy aj., které vznikly v samotném důsledku rizikového chování.

ad c) Institucionální kritérium

Toto kritérium dělí populaci z hlediska institucionálního zázemí, ze kterého skupina pochází, a kde je prevence realizována (specifikum etnické, institucionální výchovy atd.):

  • žáci a studenti (mateřských), základních a středních škol,
  • studenti vysokých škol,
  • děti a mladiství v zařízeních institucionální výchovy,
  • nezaměstnaní mladí lidé do 26 let,
  • rizikové profese.

Miovský et all. Standardy odborné způsobilosti poskytovatelů programů školské primární prevence rizikového chování [on-line] 2012 [cit. 26. 06. 2022] Dostupné z: https://www.adiktologie.cz/file/333/standardy-ozpprch-web.pdf


ZAMĚŘENÍ NA ČASOVÝ ÚSEK

a) jednorázové preventivní programy

Tyto programy mají většinou formu přednášky, besedy nebo komponovaného programu. Jejich trvání je v délce jedné až dvou vyučovacích hodin. Většinou se konají ve školách. Zaměřují zpravidla na témata týkající se důvodů vzniku rizikového chování a jeho řešení. Většinou jde o předávání informací a poznatků o těchto tématech, jsou odpovídány dotazy žáků, rozvíjena diskuze a žáci bývají do programů aktivně zapojováni. Komponované programy využívají navíc promítání naučných filmů. Jednorázové preventivní programy jsou častou formou působení na žáky, i přes to, že bez návaznosti na dlouhodobé programy jsou téměř neúčinné.

b) dlouhodobé komplexní programy

Dlouhodobé programy postupně rozvíjí a rozšiřují poznatky o rizikovém chování. U žáků dochází k vytváření a změně postojů k rizikovému chování. Tyto programy jsou komplexní, podporují zdravý životní styl a schopnost řešit problémy nerizikovými způsoby. Dlouhodobost je jedním ze základů účinnosti těchto programů. Dělí se do pěti skupin:

  • programy pro předškolní věk,
  • raný školní věk,
  • pro 4. až 5. třídu,
  • pro druhý stupeň základních škol,
  • programy pro střední školy.

ZAMĚŘENÍ NA TYPY PROGRAMŮ

a) hromadné programy

Zde se uplatňují výjezdové nebo pobytové aktivity. Ve školním prostředí se často využívá nejrůznějších exkurzí, které mohou mít preventivní charakter. Například návštěva věznice doplněná přednáškou nebo besedou s pracovníkem věznice nebo prohlídka nízkoprahového klubu a seznámení s nabídkou jejich aktivit atd. Nebo se jedná o adaptační nebo seznamovací kurzy.

b) programy indikované prevence

V rámci indikované primární prevence jsou tzv. intervenční programy zejména pro třídy se vztahovými problémy. Program je vhodný pro třídy, u nichž došlo k posunu skupinové dynamiky nebo aktuálních témat za hranici toho, co lze označit za zdravé nebo adekvátní vzhledem k věku dětí. Cílem programu pak je zastavit již probíhající rizikové chování a vrátit chování jedinců do stavu normy.

c) programy selektivní prevence

Do této skupiny patří postupy pro diagnostiku neprospěchu, pomoc při učení, přizpůsobit nároky možnostem žáka, hledání cest pro co nejvhodnější integraci žáka do kolektivu třídy nebo jak zlepšit vztahy s vrstevníky. Patří sem i diferenciace třídy, častější přestávky, odpočinková plocha ve třídě, individuální učební plán, vyrovnávací třídy, zařazení pro speciální školy.

Poněkud specifickou oblastí je prevence šikanování. Na tomto místě jen uvádíme, že z hlediska dalších problémů jsou více ohroženi jak šikanovaný, tak šikanující. S oběma by se proto mělo kvalifikovaně psychologicky pracovat.

Některé příklady žáků vyžadujících selektivní prevenci:

  • závislost,
  • závislost na alkoholu u někoho z rodičů,
  • závislost nebo zneužívání návykových látek u sourozenců nebo blízkých přátel,
  • poruchy chování,
  • hyperaktivita a poruchy pozornosti,
  • úzkostná porucha,
  • zanedbávání nebo týrání,
  • vysoce rizikové sociální prostředí.

d) peer programy

Peer programy, neboli vrstevnické programy, jsou založeny na zapojení vyškolených vrstevníků do procesu získávání znalostí o rizikovém chování a do procesu změny postojů. Cílem peer programuje účinné ovlivnění rizikového chování jedinců. Silnou stránkou těchto programů je skutečnost, že programy vede „vrstevník", se kterým se jedinec může ztotožnit, a poté dovednosti a postoje nabyté v programu může snadno uplatnit v praxi. Tento přístup bývá často kritizován, ale existují studie, které potvrzují i úspěšnost peer programů.


OBECNÉ POŽADAVKY NA PREVENTIVNÍ PROGRAMY

Struktura programu má obsahovat:

  • metodiku,
  • jasný cíl,
  • časové vymezení,
  • témata,
  • aktivity a činnosti,
  • realizační tým aktivit.

SPECIFICKÉ POŽADAVKY NA PREVENTIVNÍ PROGRAMY

  1. přímý a jasně vyjádřený vztah k určité konkrétní formě rizikového chování a tématům s tím spojeným,
  2. jasná časová a prostorová ohraničenost realizace,
  3. zacílení na jasně ohraničenou a definovanou cílovou skupinu a s tím související zdůvodnění přiřazovaní určité skupiny či jednotlivce k danému typu programu,
  4. program musí respektovat specifické problémy a potřeby své cílové skupiny a jeho součásti tedy musí být i způsob, jakým tyto informace poskytovatel získává,
  5. program musí být dostupný a musí respektovat základní práva jeho účastníků,
  6. program musí být součástí širšího systému preventivního působení.


KRITÉRIA ÚČINNÉHO A EFEKTIVNÍHO PROGRAMU:

  • oddaluje nebo brání začátku užívání, nebo snižuje frekvenci užívání,
  • snižuje sociální a zdravotní rizika a škody užívání mezi studenty včetně ohrožení jejich fungování ve škole,
  • zvyšuje schopnost studentů činit informovaná a odpovědná rozhodnutí, zda a jak budou užívat,
  • má dlouhotrvající výsledky.

MŠMT, Metodické pokyny k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve škole a školských zařízeních [on-line] 2012 [cit. 29. 06. 2022] Dostupné z: https://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny

 


Analýza preventivních aktivit na ZŠ v oblasti předcházení rizikových situací

Způsobů pro tvorbu analýz je mnoho (viz problematika metodologických věd) a lze postupovat mnoha způsoby pro dosažení výsledných dat. Zde budou představeny dva nejjednodušší:

1. SWOT ANALÝZA

SWOT analýza patří mezi jednoduché analytické techniky a její využití v praxi je velmi široké. Primárně byla určena pro hodnocení organizace, ale využívá se téměř na cokoli, kde je potřeba zanalyzovat stávající situaci nebo prostředí. Tímto nástrojem je možné identifikovat možné slabé a silné stránky, příležitosti a hrozby, na které je možné navázat další kroky, aktivity či strategie.

2. ANALÝZA POMOCÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ

Prvotní aktivitou je sběr dat, zde pro jednoduchou názornost je vhodné zvolit dotazník, obsahující dotazy, na které hledáme odpověď. Druhým úkolem výzkumníka je způsob získávání dat. Poté následuje kategorizace, nebo klasifikace získaných odpovědí, která ukazuje statistickou proměnnou. Zpracování výsledků a následné zprávy s doporučenými aktivitami v závislosti na zpracovaných datech.


*NÚV: Co je efektivní ve školské primární prevenci? [on-line] 2014. [cit. 30. 06. 2022] Dostupné z: https://archiv-nuv.npi.cz/t/co-je-skolska-primarni-prevence-rizikoveho-chovani/co-je-efektivni-ve-skolske-primarni-prevenci.html