Dítě ve stavu kulturního šoku ve třídě

Ve stavu kulturního šoku se může nacházet žák-cizinec po přijetí do českého vzdělávacího systému, což pro něj jednoznačně představuje náročnou životní situaci.

Na žáky-cizince bývá nahlíženo jako na žáky s tzv. sociokulturním handicapem. Ten představujícím omezení jedince v oblasti zkušeností. kdy každý člověk na základě své kulturní příslušnosti získává určité poznatky, dovednosti, rozvíjí konkrétní postoje a očekávání a uctívá určité hodnoty, které se však mohou rozcházet s tím, co je prioritní pro jiné kulturní prostředí, pro společnost majoritní (Vágnerová, M. Sociokulturní problémy a odchylky v chování. 2011.)

Projevy dítěte ve stavu kulturního šoku ve třídě

• Očekávání jsou jiná než realita, dítě se přirozeně chová podle starých zvyklostí.

Žákyně: „První den jsem do školy přišla jako na Ukrajině, bílá blůza a černá sukně, copánky. Viděla jsem, že se na mě dívají nějak divně. Všimla jsem si, že tady si chodí každý, v čem chce, že nemají uniformy."

• Dítě se může rychle unavit (vlivem nového prostředí, neznámých lidí, komunikace v cizím jazyce...).

Učitelka: On se vůbec nesnaží komunikovat. Kouká se z okna. Hraje si na mobilu. Ze všeho si dělali legraci. Úkoly pomalovali sprostými obrázky.

• Častý je propad úspěšnosti oproti domácímu prostředí.

Rodiče: "V Bělorusku patřil k nejlepším žákům třídy. Tady nemá ten úspěch."

• Kulturní šok se může po určitou dobu projevovat jako tzv. tiché období.

Žák: "Když jsem neuměl slovíčka a měl jsem špatný přízvuk, styděl jsem se mluvit a normálně jsem půl roku mlčel. Když jsem promluvil, děti na mě koukaly, měl jsem husí kůži až strach."

Žákyně: "Když sedíte ve třídě a nerozumíte ani slovo a všichni jsou puberťáci a se, tak nevíte, jestli se smějí vám."

Učitelka: "Byli tu dva sourozenci z Mongolska. Jenom koukali z okna nebo kreslili sprosté obrázky."

• Kulturní šok se může po určitou dobu naopak projevovat upozorňováním na sebe.

Ředitel školy: "Nevím, co mám říci paní učitelce, postarší dámě, aby dělala s klukem z Moldávie, co na ni vrčí."

• Pokud žák plynule komunikuje ještě neznamená, že je také např. schopen rozumět odbornému výkladu či textu nebo že je schopen své poznatky v češtině srozumitelně vyjádřit.

Žákyně: "To jsem se dost styděla, když mi někdo něco vysvětloval, a pak se zeptal: „Chápeš?“, a já: „Jo, chápu“, ale nic jsem nepochopila. Ale člověku se nechce pořád přiznávat, že nerozumí. A ještě mi chyběla nějaká kamarádka, která by rozuměla rusky.“

• S češtinou se potýkají děti nakonec zpravidla méně než dospělí.
  

Imigrantka z Běloruska: "Manžel mi tvrdil, že Češi jsou Slované, ale ten jazyk přece vůbec nelze pochopit! Neslyšeli jsme v první době v té české řeči skoro nic, co by se nám mohlo zdát jako něco podobného pro rusky mluvícího člověka. Váženě jsme uvažovali o tom, jestli ten slovanský původ Čechů není výmysl.“

 Pro inspiraci: Kartičky s pravidly chování