Příklady situací prožívaných jako nedorozumění

(z dotazníků a biografických rozhovorů provedených pro tento projekt Mgr. Erikou Čapkovou  na podzim 2018)

"Nákup jízdenky v kase hned po příjezdu – paní na přepážce, i když jsem se při nákupu snažila, se tvářila, že mi nerozumí, i když si myslím, že mi musela aspoň trochu rozumět, ale tvářila se, že bez znalosti češtiny si jízdenku v metru nekoupíte."

"Sousedé a naše dvě dcery – problém je v porozumění jeden druhému. Máme stejně staré dcery a mají se moc rády. Naši sousedé zvou dceru pořád na návštěvu a já ji pak vždycky beru v osm nebo devět hodin večer domů. Nedovoluji jí u nich přespávat, ale je to kvůli Sofince, tak máme nastavenou výchovu. Sousedé si ale nejspíš myslí, že já mám něco proti nim obecně (přespávání jejich dcery u nás také nedovoluji, bojím se, že by z toho pak byl neustálý kolotoč). Co mi na tom vadí, resp. v čem tkví naše vzájemné neporozumění, je fakt, že sousedé se ke mně následně chovají tak, že jsem jiná – moje chování podmiňují tím, že jsem cizinka. Myslím, že by to bylo jiné, kdybych byla Češka, že by snadněji respektovali moje rozhodnutí."

"Učitelka na základní škole – byla to situace, která mě překvapila a kterou bych já osobně řešila jinak (tím ale nemyslím lépe). Sofinka měla špatnou učitelku. Rodiče jejích spolužáků iniciovali hromadnou stížnost na tuto učitelku, a to i přes odpor vedení školy, poté se vše řešilo jak osobně s učitelkou, tak s ředitelkou celé školy. Nakonec to dopadlo tak, že půlka třídy včetně nás vzala své děti ze školy. Takový aktivní přístup mě překvapil, na Ukrajině by se nic podobného stát nemohlo. Ještě jedna věc mě překvapila – jedna maminka vyslovila jiný, v podstatě opačný názor, než měla většina rodičů. A nikomu to nevadilo. To obdivuju. My se právě v těchto situacích chováme většinou stádně."¨


Naposledy změněno: čtvrtek, 27. prosince 2018, 19.31