Formativní hodnocení

"Hodnocení výsledků žáků bylo tradičně vnímáno pouze jako způsob měření výsledků učení. V poslední době ovšem vzrůstá poptávka po tom, aby hodnocení bylo používáno pro podporu učení. 

Zatímco sumativní hodnocení shrnuje, co se žák naučil, formativní hodnocení přináší informace o tom, jestli a jak se žák učí, jak přemýšlí, ale také čemu nerozumí a jak miskoncepce ovlivňují jejich učení. Pedagog se na základě informací získaných hodnocením rozhoduje, co udělá dále, aby se učení dětí a žáků (myšleno každého dítěte a žáka) ještě zlepšilo.

Na rozdíl od sumativního hodnocení má tak formativní hodnocení okamžitý a bezprostřední a přesně cílený vliv na zlepšování učení. Formativní hodnocení je charakterizováno především svým účelem: pomáhat utvářet žákovo učení získáním dokladů o učení, interpretací těchto dokladů vzhledem ke vzdělávacím cílům a vzdělávacím potřebám žáka a jejich použitím pro úpravu vyučování tak, aby reagovalo na identifikované vzdělávací potřeby dětí (Black a Wiliam, 1998). 

Může mít podobu neformálního i formálního hodnocení bezprostřední reakce v průběhu vyučování i plánované a předem připravené zpětné vazby, může být velice stručné i poměrně obsáhlé, může být zaměřeno na jednotlivce i na celou třídu (Shavelson, 2009). 

Stručně řečeno, jde o proces získávání zpětné vazby sloužící k úpravám postupů vyučování a učení (Linquati, 2014). Pojetí pojmu „formativní hodnocení“ dosud není ustálené, obsáhlý přehled definic poskytuje práce Laufkové (2016), která shrnuje, že „za formativní lze označit každé hodnocení, které přináší užitečnou informaci o aktuálním stavu vědomostí a dovedností žáka v procesu učení vzhledem k cílům učení. Tato informace musí žákovi sdělovat, kde se právě nachází, ale také naznačovat to, co má dělat, aby se něčemu dalšímu naučil a dosáhl stanoveného cíle. Zároveň formativní hodnocení zahrnuje aktivní zapojení žáků do procesu hodnocení, a to skrze sebehodnocení, sebeřízení a vrstevnické hodnocení“.

Výzkumy se shodují na všeobecně pozitivním vlivu formativního hodnocení na učení žáků (např. Black a Wiliam, 1998; Kingston a Nash, 2012), kvalitně prováděné formativní hodnocení může hrát zásadní roli ve zlepšování vyučování a učení. Velikost vlivu se pak liší v závislosti na definici formativního hodnocení v dané studii a v závislosti na použitých metodologických přístupech.

Mnozí autoři také popisují, které předpoklady jsou důležité pro zavádění formativního hodnocení (např. Black & Wiliam, 1998; OECD, 2005; OECD, 2008; Linquati, 2014). Níže je uveden souhrn jejich doporučení.

1. Pozitivní školní klima, ve kterém se cítí žáci dostatečně bezpečně na to, aby se s učitelem a spolužáky zapojili do vzájemné interakce a měli důvěru ve smysluplnost využití nástrojů pro formativní hodnocení;

2. jasné a srozumitelné stanovení cílů výuky a kritérií úspěchu tak, aby žáci rozuměli tomu, oč usilují;

3. využívání širokého spektra metod výuky, které umožní naplňovat různorodé potřeby žáků;

4. shromažďování a analýza dokladů o probíhajícím učení, které napomáhá stanovit, kde se žáci vzhledem ke stanoveným cílům nacházejí;

5. reakce učitele na shromážděné podklady, zahrnující různé podoby popisné zpětné vazby, která podporuje učení tím, že pomáhá žákům hledat odpovědi na otázky: Kam jdu? Kde jsem? Co mám dělat dál? a následné přizpůsobení výuky potřebám žáků;

6. vrstevnické hodnocení a sebehodnocení, které podporuje aktivní učení žáků, jejich sebedůvěru a autonomii.

Učitel musí být schopen takové prostředí ve třídě vytvářet. Musí mít také hlubokou znalost vzdělávacího obsahu, jasnou představu o žádoucích vzdělávacích výsledcích a být dobrým pozorovatelem, který je mj. schopen poskytnout okamžitou zpětnou vazbu (Bennett, 2011).


Zavádění formativního hodnocení do výuky

Efektivní formativní hodnocení pomáhá učitelům udělat důležitá rozhodnutí ve výuce, ale jeho zavedení do praxe vyžaduje hlubokou znalost technik a porozumění tomu, jak je používat. 

Dylan Wiliam a Siobhán Leahyová definují pět klíčových strategií pro zlepšení učitelské praxe a výsledků žáků: 

1) Objasňování, sdílení a porozumění cílům učení a kritériím úspěchu. 

2) Organizování efektivní třídní diskuse, aktivit a zadávání úloh, kterými získáme důkazy o učení. 

3) Poskytování efektivní zpětné vazby, která podporuje učení a posouvá je vpřed. 

4) Aktivizování žáků jako zdrojů učení pro sebe navzájem. 

5) Aktivizování žáků jako „vlastníků“ svého učení.

(Zdroj: Dylan Wiliam a Siobhán Leahyová: Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy a  www.formativni-hodnoceni.cz)


Jako zdroj informací a metodický materiál s příklady výukových situací je vhodné využít publikaci na portálu RVP.cz: Doporučované nástroje pro ověřování očekávaných výstupů: http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=13046."

(Zdroj: https://opvvv.msmt.cz/download/file427.pdf)

Další zdroje: Formativní versus sumativní honocení

https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Formativn%C3%AD_vs._sumativn%C3%AD_hodnocen%C3%AD

https://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/