Samotný pojem artefaktu nabývá ve společenských vědách různé významy na škále od vybraných uměleckých děl hodných kunsthistorického bádání až po cokoliv, co bylo změněno lidskou činností. Pro archeologii byly významné nejen umělecká díla, ale především kategorie nástrojů, zbraní a šperků, neboť na základě jejich typologie usuzovala na charakter společnosti. Byly považovány za němé svědky vývoje lidské kultury, který bylo třeba vidět „za nimi“.

V současné archeologii jsou artefakty stále klíčové, zejména když jsou pojaty jako záměrné výtvory člověka, které slouží k určitému účelu. Pak lze jejich prostřednictvím odkrývat intencionální (záměrnou, cílevědomou) podstatu lidského světa, společnosti a kultury. Doklady nezáměrné antropogenní činnosti nazýváme ekofakty a i jejich důkladné studium je velmi důležité pro poznání procesů utváření lidského světa.

Ve vztahu k člověku (dynamickému tvůrci) nelze však artefakty chápat pouze jako podružné, neboť zpětně formují člověka (nejen po tělesné stránce, ale také lidské vnímání, myšlení, paměť apod.). Tyto vzájemné zpětné vazby se badatelé pokoušejí uchopit např. skrze pojmy jako habitus, aktérství (agency), či materialita. Postmoderní pohledy na artefakty usilují výslovně o jejich rovnoprávnost – např. symetrická archeologie (člověk si je roven se všemi ostatními činiteli a entitami).

Artefakty tvoří spolu se společenskými institucemi a ideovými texty základ lidského světa a v různé míře přetrvávají i po jeho zániku (na rozdíl od institucí a zpravidla i textů). Avšak artefakty v archeologických kontextech nelze interpretovat přímo, je nutné podrobit je důkladnému studiu vzhledem k transformačním procesům (přírodním i kulturním), kterými od svého (ne-)záměrného uložení prošly. Archeologie zcela jistě dosud nevyčerpala možnosti svých úvah ani empirického studia směrem k artefaktům.

 

Literatura

Komárek, S. 2008: Příroda a kultura. Svět jevů a interpretací. Praha: Galileo. (PEDKNM4877)

Kuna, M. (ed.) 2007: Archeologie pravěkých Čech 1. Pravěký svět a jeho poznání. Praha: Archeologický ústav AV ČR. (FILKNV1591/1)

Neustupný E. 2010: Teorie archeologie. Plzeň: Západočeská univerzita. (FILKNM4452)

Olsen, B. – Shanks, M. – Webmoor, T. – Witmore, C. 2012: Archaeology. The discipline of things. Berkeley, Los Angeles, London: University of California Press. (FILKNM4411)

Pavlů, I. 2011: Analýza artefaktů. Archeologické studie Univerzity Hradec Králové. Hradec Králové: Univerzita HK.

Podborský, V. 2012: Úvod do studia archeologie. Brno: Masarykova univerzita. (FILKNV1409)

Renfrew, C. – Bahn, P. (eds.) 2000: Archaeology: theories, methods and practice. London: Thames & Hudson. (FILKNM8001)

Renfrew, C. – Bahn, P. (eds.) 2005: Archaeology. The key concepts. London, New York: Routledge. (FILKNM4417)

Skibo, J. M. – Schiffer, M. B. 2008: People and Things. A Behavioral Approach to Material Culture. New York: Springer Science.

Vašíček, Z. 2006: Archeologie, historie, minulost. Praha: Karolinum. (PEDKNM2981)


Naposledy změněno: pátek, 16. července 2021, 10.17