Události lze v archeologii striktně chápat jako změny podmínek lidské existence (např. podmínek technologických, subsistenčních, společenských, ideových). Ve volnějším slova smyslu jde o změny v lidském světě, které lze empiricky studovat (nejlépe, pokud se zapíší do archeologického záznamu, ale lze odhadovat i změny, které nelze arch. doložit). Událost je tedy konkrétní děj, který trvá určitý časový úsek (na časové ose jde o úsečku) a projde určitou trajektorií v prostoru. Z důvodu své konkrétnosti se události nikdy nemohou zopakovat, což archeologii staví před výzvu studia individuality (např. tvůrců artefaktů). Mohou však být vyvolány události stejného druhu (tzn. spadající do stejné struktury, viz následující přednáška).

Mezi typické příklady archeologických událostí v živé kultuře patří vytvoření artefaktu, jeho (zásadní) přeměny či zánik. V určitém smyslu lze za událost považovat též každý artefakt (je individuální, konkrétní, mění podmínky lidské existence). V rámci vývoje kulturní krajiny jde o založení areálu komunitního (osady a jejího zázemí) či nadkomunitního (např. těžebního, výrobního, rituálního). Dále jde již od pravěku také např. o výpravy za surovinami (nalézajícími se mimo osídlenou oblast), dálkové obchodní cesty, výměnu manželských partnerů (již v době kamenné mohou putovat na značné vzdálenosti), válečnické střety (zejm. rituálního charakteru), či pohřbívání (jednoduché uložení ostatků do země až po stavbu nákladných monumentálních mohyl).

V rámci archeologických pramenů identifikujeme základní kategorie události – stratigrafické jednotky (vrstvy, výkopy, konstrukce, stykové plochy, pohřby) a nálezy. Události je třeba důkladně popsat z hlediska jejich materiální formy, polohy a vztahů k ostatním součástem archeologických kontextů – např. na základě chronologie, účelu apod. (kromě standardního je možné využít též antropologický zhuštěný popis, tzv. thick description). Pokud cílíme na vyhledávání struktur, užíváme formalizovaný deskriptivní systém (volený na základě výzkumných otázek). Cílem uchopení událostí je narace jejich chronologického sledu a vnitřních a vnějších souvislostí (např. na základě analogií).

 

Literatura

Bollender, D. J. (ed.) 2010: Eventful archaeologies. New approaches to social transformation in the archaeological record. IEMA Proceedings 1. Albany: State University of New York Press. (FILKNV6670)

Květina, P. – Řídký, J. – Končelová, M. et al. 2015: Minulost, kterou nikdo nezapsal. Červený Kostelec: Pavel Mervart. (PEDKNV3758)

Neustupný E. 2010: Teorie archeologie. Plzeň: Západočeská univerzita. (FILKNM4452)


Naposledy změněno: pátek, 16. července 2021, 12.01