Z hlediska archeologie patří adaptace, spolu se specializací, komunikací a expresí, k základním procesům geneze a rozvoje lidského světa. Adaptaci lze chápat v tradičním biologickém smyslu přizpůsobení organismu ke změnám přírodního prostředí. Lidskou adaptaci lze však spatřovat také v přizpůsobení si (přírodního) prostředí praktickým, společenským a jiným potřebám, přičemž toto přizpůsobení nabývá v posledních tisíciletích na intenzitě i komplexitě. Na stimuly přírodního prostředí dokáží lidé reagovat změnami své kultury (tu lze chápat i jako soustavu adaptačních strategií).

Adaptaci zde chápeme jako přeměnu a strukturování přírodních materiálů a předmětů na artefakty. Adaptační role artefaktů je dána jejich praktickou funkcí (tj. schopností měnit materiální svět, nejen ten přírodní, ale i ten lidský). V souvislosti s rozvojem technologií dochází k významným směrovaným změnám (dříve nazývaných problematickým pojmem pokrok), jako např. růst složitosti lidské kultury, zintenzivňování působení lidského světa na přírodu, vzestup spotřeby energie, růst počtu obyvatel Země, nárůst specializace, růst schopnosti poznání (včetně sebereflexe).

V rámci adaptace přírodního prostředí v pravěku lze rozlišit několik hlavních stupňů: izolace (změna polohy, nikoliv formy) a přizpůsobení přírodních materiálů (vzniká jednoduchý artefakt), formování artefaktů (na základě sekvence kroků vzniká formální struktura artefaktu), kombinace a spojování částí (vznikají artefakty kombinované z různých materiálů a částí a artefakty složené z jiných artefaktů), vznik architektury a areálů aktivit, vznik zemědělství (domestikace rostlin a živočichů), kombinace artefaktů se zvířecí silou, kombinace artefaktů s neživou silou (od jednoduchých pyrotechnologií až po metalurgii), vznik komunikací a sociální krajiny.  

 

Literatura

Binford, L. R. 2001: Constructing Frames of Reference. An Analytical Method for Archaeological Theory Building Using Ethnographic and Environmental Data Sets. Berkeley – Los Angeles – London: University of California Press. (FILKNV1377)

Gojda, M. 2000: Archeologie krajiny. Vývoj archetypů kulturní krajiny. Praha: Academia. (FILKNV1337)

Květina, P. – Řídký, J. – Končelová, M. et al. 2015: Minulost, kterou nikdo nezapsal. Červený Kostelec: Pavel Mervart. (PEDKNV3758)

Neustupný E. 2010: Teorie archeologie. Plzeň: Západočeská univerzita. (FILKNM4452)

Páleš, E. 2020: Co je pokrok? O potřebě celostního myšlení. Bratislava: Sophia.


Internetové zdroje

Páleš, E. 2019: Co je pokrok? O potřebě celostního myšlení. Přednáška na České konferenci 2019. https://www.youtube.com/watch?v=inZshNCb08E



Naposledy změněno: pátek, 16. července 2021, 11.35