Prvním krokem při studiu symbolického smyslu je jeho rozpoznání v archeologických pramenech, které je usnadněno nápadností symbolů samotných, kontextů, ve kterých se nacházejí, nebo vyloučením ostatních rozměrů účelu (praktické funkce, společenského významu) a exprese (stylu).

Mnohem obtížnějším krokem je specifikace smyslu. Podobně jako společenský význam může i symbolický smysl nabývat různou míru arbitrárnosti (tzn. forma symbolu může být nezávislá na podstatě sdělení), což je zároveň největší překážka tohoto úsilí (např. z pohledu současné společnosti jsou pravěké symboly plně arbitrární). V živé kultuře (konkrétní společnosti) je však arbitrárnost přirozeně omezena následujícími principy:

  • setrváním v symbolickém systému (v němž mají symboly své specifické místo a roli;

  • shlukováním symbolů komunikujících o určitém tématu;

  • kontinuitou smyslu (tendencí zachovat daný smysl);

  • principem opozice (nový symbol je odlišný od stávajících).

Jestliže smysl má být vyložen v pojmech, je třeba, aby v teoretických modelech tvořily pojmy systémy, které je možné srovnat se strukturami v archeologických pramenech.

 

Literatura

Hodder, I. 2012: Entangled: An Archaeology of the Relationships between Humans and Things. Oxford: Wiley-Blackwell. (FILKNV6355)

Jiráň, L. 2001: Symbol und Schema – bildliche Bestimmungsmittel in der jüngeren Vorgeschichte (In: Gediga, B. – Mierzwińsky, A. – Piotrowsky, W. (eds.), Sztuka epoki brązu i wczesnej epoki żelaza w Europie środkowej, Wrocław, Biskupin: Polska akademia nauk, Muzeum archeologiczne w Biskupinie, 43–58. (FILKNV1603)

Neustupný E. 1995: The significance of facts. Journal of European Archaeology 3.1, 189–212.

Neustupný E. 2010: Teorie archeologie. Plzeň: Západočeská univerzita. (FILKNM4452)

Tilley, Ch. 1994: A Phenomenology of Landscape. Places, Paths and Monuments. Oxford: Berg. (TEC K73309)


Naposledy změněno: pátek, 16. července 2021, 10.02