Nejdůležitější osobou v muzeu je jeho statutární zástupce, často označován jako ředitel. Jedná se o osobu, která je zodpovědná za celkový provoz muzea a to jak po odborné muzejní tak i hospodářské stránce a za vše nese plnou odpovědnost. Pro svá rozhodnutí může čerpat z řady poradních hlasů, jakým je poradní sbor muzea pro sbírkotvornou činnost, vedoucí jednotlivých oddělení či obdobné řídící struktury instituce, ale konečné rozhodnutí je pouze jeho zodpovědností. Proto může zasahovat do jakéhokoli procesu probíhajícího v muzeu v jakékoli jeho fázi.

            Pod ním následuje několika stupňová pyramida manažerského řízení, zde je to samozřejmě odvislé od velikosti instituce. V malých muzeích do 10 až 15 zaměstnanců může docházet k přímému řízení, s větším množstvím zaměstnanců pak dochází k dvou, tří i více stupňovému řízení. Samozřejmě každý zaměstnanec je zodpovědný za svou činnost svému vedoucímu, který má také jisté rozhodovací pravomoci, ale na venek opět vše zastřešuje ředitel.

            Tímto úvodem lze vstoupit do teorie manažerského řízení, což je proces, ve kterém je nutno rozhodnout, co udělat a dosáhnout toho efektivním využitím zdrojů, které má organizace (manažer) k dispozici. Základními zdroji muzea jsou budovy a prostory, materiálně technické vybavení, kvalita sbírky muzea a její stav, finanční prostředky a zaměstnanci.

            Nejdůležitějším bodem v procesu řízení je plánování, tedy koncepce muzea (která se vytváří pro různě dlouhá časová období, reálně však funkční je především střednědobý výhled do příštích tří až pěti let). Zde jsou vytčeny základní cíle instituce i případně základní kroky, jak jich dosáhnout. Zároveň předpokladem jejich naplnění je ztotožnění zaměstnanců s těmito cíli. K tomu slouží nejen jejich informovanost o těchto cílech, ale i jejich organizování, motivování a v neposlední řadě kontrola.

 


Naposledy změněno: úterý, 24. srpna 2021, 07.43