výukové cíle a poznávací úrovně

Cíle a poznávací úrovně (revidovaná Bloomova taxonomie cílů)

Studijní text shrnuje taxonomii cílů k uvědomění si, že v průběhu výuky, během osvojování určitého tematického celku využíváme různé kognitivní úrovně – v souladu s pojetím výuky.

Bloomova taxonomie kognitivních cílů zahrnuje cílové kategorie, vyjadřující požadavky na žáka v úrovni poznávacích myšlenkových procesů. Taxonomie postupuje od nižších kognitivních cílů k vyšším, vyšší úrovně poznání v sobě zahrnují nižší.

Revidovaná taxonomie obsahuje dvě dimenze – dimenzi poznatků a dimenzi kognitivních procesů. (Byčkovský, Kotásek, 2004, s. 227-242)

Kognitivní úroveň i – jde o kognitivní činnost nižší úrovně, vázanou na kontext a v něm obsažené informace, na jejich příjem, zpracování a další zacházení s nimi – učení s porozuměním –znalost, porozumění – interpretace, aplikace

Kognitivní úroveň II – jde o kognitivní činnost vyšší úrovně, vázanou na vlastní myšlenkové obsahy, na jejich utváření a zacházení s nimi, rozvíjení metakognice – tvoření, řešení problému, hodnocení (Krykorková, 2004, s. 174-185, 2008, s. 144) 

Poznávací úrovně podle Blooma – revidované verze:

Kognitivní úroveň i – učení s porozuměním

1. Zapamatování – znovupoznání, vybavování – identifikovat, vyvolávat z paměti, definovat, doplnit, popsat, pojmenovat, přiřadit, reprodukovat, určit…

2. Porozumění – interpretování, dokládání příkladem, klasifikování, sumarizování, usuzování, srovnávání, vysvětlování – interpretovat, vyjádřit vlastními slovy, vysvětlit, vypočítat, zkontrolovat, dokázat, odvodit logický závěr…

Na této základní úrovni se pracuje se základními znalostmi a informacemi, které se žáci naučí, prokáží jejich porozumění tím, že úkol samostatně interpretují, vyjádří vlastními slovy apod.

Kognitivní aktivita žáka je označována jako učení s porozuměním. Zároveň je v ní obsažen jistý přesah, předpoklad přesahu do vyšších, metakognitivních činností, které jsou méně vázány na kontext, obsahující základní informace a poznatky a jejich zpracování, a více směřují k aktivitám prováděným na základě vlastní myšlenkové činnosti.

3. Aplikace – používání postupů, implementování, využívání v nových situacích – aplikovat, demonstrovat, navrhnout, použít, prokázat, uspořádat…

Kognitivní úroveň II – rozvíjení metakognice

4. Analýza – rozlišování, strukturování, přisuzování (dekonstruování)- provést rozbor, analyzovat, rozlišit, rozčlenit, specifikovat, vymezit stanoviska…

Oblast aplikace a analýzy vyžaduje takové myšlenkové postupy od žáků, při nichž žáci pracují s abstraktními a obecnými požadavky v konkrétních situacích, jsou schopni objasnit vztahy mezi prvky, porozumět základní struktuře sdělení či myšlenkového postupu.

Krykorková (2008) nahrazuje analýzu a syntézu (syntéza v původní Bloomově taxonomii) srozumitelnějšími vyjádřeními – učení se pojmům, učení se řešením problémů, tvořivost. Analýza a syntéza patří mezi základní myšlenkové operace a podle hloubky a míry rozvinutosti kognice participují na všech úrovních učení a poznání.

5. Hodnotící posouzení – ověřování, posuzování - argumentovat, obhájit, ocenit, oponovat, porovnat, provést  kritiku,  posoudit, prověřit, srovnat s normou, zdůvodnit…

Nejvyšší úroveň syntézy, tvoření a hodnocení kromě požadavku začlenění neznámého prvku, jak tomu bylo v předchozí úrovni, obsahuje požadavky na žáky vytvořit nové struktury, navrhnout nové postupy, posoudit efektivnost a kvalitu podle příslušných kritérií.

6. Tvoření – generování, plánování, vytváření – organizovat prvky do nových struktur a modelů, formulování hypotéz, navrhování projektů, konstruování, vytváření originálních děl, navrhování postupů pro řešení problému.