Předpoklady úspěšného učitele

V. Holeček (2015 ) tyto předpoklady stanovil do infinitivních sloves: vědět, umět, chtít, moct, ale také mít možnost uplatnění všech třech předpokladů.

Úspěšný učitel by měl:

Vědět (mít vědomosti)

Co učit: musí znát svůj obor od základů. Na základě RVP ZV byly zpracovány
pro každou školu programy, kde si učitelé mohou do určité míry rozhodnou o obsahu vzdělávání. Žáci na učiteli poznají, když učí to, co má rád a čemu rozumí.

Jak učit: to je otázka metodiky, didaktiky a také tvořivosti učitele. Ale i zde si můžeme uvést nějaká doporučení.

Učitel by neměl mluvit sám celou hodinu, měl by dát prostor také samotným žákům, vycházet z jejich zkušeností, znalostí a zájmů.

Při hodinách bychom měli využívat problémové vyučování. Nechat žáky přemýšlet, neprozradit jim dopředu odpověď, ale co nejvíce je aktivizovat, aby se na naše hodiny těšili a nebyly pro ně nudné.

Provádět zpětnou vazbu a zajímat se o hodnocení naší práce. Přiznat chybu, učitel je také člověk, nemá všechny vědomosti světa a chybuje.

Proč učit: Učitel by se měl ptát na otázku: Co tímto učivem, metodou, formou u žáka rozvinu? Jaké znalosti, dovednosti a vědomosti tím získá pro život? Jaké kladné vlastnosti získá? Je to důležitá otázka, na kterou se zapomíná.

Umět (mít dovednosti a vlastnosti)

Aby bylo možno prohlásit, že umí dobře svou práci, je potřeba, aby byl vybaven nutnými vlastnostmi a rozvinutými schopnostmi. Všechny tyto dovednosti se ukazují v činnostech učitele. Jako například plánování a příprava výuky, její realizace, hodnocení žáků apod.

Výhodnou vlastností učitele je tvořivost. Tvořiví učitelé si snadno poradí i s výrobou pomůcek na své hodiny a nejen to. Takoví jedinci jsou pozoruhodní tím, že jsou schopni
přizpůsobovat se téměř každé situaci. Aby dosáhli svých cílů, poradí si i s tím, co mají
po ruce, což je u učitelského povolání žádoucí.

(Zdroj: Csikszentmihalyi, 1996, str. 51).

Chtít (mít zájem)

Klíčem k úspěchu je důležité využít kapacity celého mozku, tedy i oblastí, které při racionálním uvažování odpočívají. Měli bychom se snažit obohacovat myšlenku o emoci (touhu a víru v úspěch). u úspěšných učitelů převažuje především pozitivní myšlení. Tento optimismus se přenáší také na žáky, a to je prospěšné pro jejich vývoj.

Moct (možnost)

Další podmínkou úspěchu je všechny již vyjmenované předpoklady uplatnit. k tomu
je potřeba vhodných podmínek. Tím není myšleno pouze dobré vybavení třídy, podporující vedení a přiměřené počty ve třídě, ale ukazuje se, že podmínkou úspěchu učitele je také spokojený soukromý život.

(Zdroj: Holeček, 2015, str. 88–93)

Potenciál pro zlepšení efektivity práce

Zde provedeme analýzu práce učitele dle Kremnické (2020), která vidí potenciál pro zlepšení v pedagogické práci v následujících oblastech:

Plánování a příprava:

Při plánování vyučovací hodiny je nutné mít přesně dané cíle, kterých chceme společně se žáky dosáhnout. Také struktura vyučovací hodiny a volba metod musí odpovídat tomu, co chceme žáky naučit. Důležitý je také výběr vyučovacích pomůcek, které by neměly být zvoleny nahodile. 

Realizace vyučovací hodiny:

Při vysvětlování látky učitel užívá vhodnou formu s ohledem na úroveň žáků. Snaží se vyvolávat všechny žáky, nesoustředí se pouze na jednoho. Podporuje žáky v přemýšlení, vyslovení vlastního názoru, nápadu. Vytváří aktivní prostředí
pro učení, volí různorodé formy a metody práce – problémové vyučování, brainstorming, diskuze, aj.

Klima třídy:

Vztahy mezi žákem a učitelem se zakládají na vzájemné úctě, disciplíně a důvěře. Takový vztah se nevytváří jen při vyučování, ale také při mimoškolních aktivitách (výlety, exkurze). Žák sleduje to, jak se učitel v různých chová, komunikuje, vystupuje a na základě toho si vytváří o učiteli celistvý obraz. Na celkové působení své osoby na žáky učitelé často zapomínají. Vzhled třídy je pro žáky také podstatný, protože podporuje kladné postoje k vyučování.

Disciplína:

Ta je ve velké míře založena na pozitivním klimatu ve třídě, dobré realizaci a řízení vyučovací hodiny. Žáci učitele ve třídě uznávají a přijímají, má přirozenou
a nenucenou autoritu. Učitel by ale neměl v dětech vyvolávat strach a disciplínu stavět na trestech a výhrůžkách. Pokud je to ale nevyhnutelné a žákovi to přinese užitek, zakročí. s žáky zformuluje pravidla, aby se všem ve třídě společně dobře spolupracovalo.

Hodnocení prospěchu žáků:

Správný učitel by neměl porovnávat výkony žáků, ale soustředit se na každého jedince zvlášť.  Žák musí přesně vědět, za co ho učitel chválí, či kárá. Když žáka hodnotíme kladně, můžeme ještě vyzdvihnout kromě samotného výsledku celý proces a jeho snahu pro zlepšení se. Negativní hodnocení vnímá žák citlivě,
ještě náročnější je, když toto hodnocení slyší celá třída. Hned po kritice žáka,
by mělo následovat doporučení učitele, aby žák vnímal, že se mu učitel snaží pomoci. Není dobré žáky také „škatulkovat“ ten je trojkař, ten má samé jedničky. Známka není jediným ukazatelem žákovi schopnosti zvládnutí učiva. Aby bylo hodnocení žáka učitelem efektivní, právě učitel by měl být příklad člověka,
který si plní své povinnosti načas.

Reflexe a sebehodnocení vlastní práce:

Stejně jako učitel hodnotí své žáky, měl by se zaměřit také na svou osobu. Dle Kremnické je doporučeno analyzovat své hodiny, snažit se odkrýt případné nedostatky a zaměřit se na slabé stránky. Aby učitel získal zpětnou vazbu o své práci, může požádat také svého kolegu, kterého lze využít na hospitaci. Neměl by zapomínat na své další sebevzdělávání a studium nových trendů ve vyučování.

(Zdroj: Kremnická, 2020)