Palynologie (pylová analýza) je jednou z hlavních paleoekologických metod. Pyl se zachovává v různých typech sedimentů (jezera, rašeliniště, fosilní půdy, apod.) a umožňuje rekonstrukci prostředí. Palynologie v archeologii se zabývá analýzou a historickou interpretací pylových zrn nacházejících se v sedimentech archeologických lokalit a dalších antropogenních útvarů (např. studny, odpadní jímky, pole). Rekonstruuje historický charakter životního prostředí či lidských sídlišť. Přináší zásadní informace k otázce odlesňování, zemědělského využití krajiny, dokáže zachytit lidskou činnost i v oblastech, odkud nemáme archeologické doklady této činnosti (např. horské prostředí). Zásadní je její přínos krajinné archeologii. 

Pylová analýza je bezesporu nejpropracovanější metodou studia vývoje vegetace a nepřímo i těch elementů krajiny, které jsou k vegetaci v nějakém vztahu. Jedním z nich je i lidská kultura, ovlivňující složení vegetace jak ve smyslu kvantitativním (např. likvidací lesních porostů), tak kvalitativním (např. introdukcí exotických kulturních rostlin a jejich plevelů). Ve vztahu k archeologii je možné rozdělit  okruh dat získávaných metodou pylové analýzy na „on–site“ a „off–site“ data. Termínem „site“ se v podstatě myslí archeologické naleziště a „on–site“ přístup tedy zahrnuje analýzu jeho kulturních vrstev, které se formovaly pod bezprostředním vlivem aktivity člověka. Naproti tomu „off–site“ přístup pracuje s přirozenými (např. horská vrchoviště) a polopřirozenými (např. výplně antropicky ovlivněných niv) uloženinami. Dělící čára mezi oběma přístupy je v západoevropské tradici de facto rozhraním dvou příbuzných oborů – paleoetnobotaniky a klasické paleobotaniky. U nás zaváděný termín „archeobotanika“ (používaný již delší dobu převážně německou školou) pak pokrývá oba výše zmíněné obory, přičemž druhý pouze potud, pokud má co činit s čistě archeologickými otázkami. V tomto příspěvku se zaměříme výhradně na „off–site“ pylovou analýzu, a to vzhledem k jejímu bezprostřednímu vztahu k otázkám prostorové archeologie. Ideálním předpokladem pylové analýzy je morfologická klasifikace pylových zrn za účelem jejich přiřazení jednotlivým druhům rostlin. Možnosti takové klasifikace jsou ovšem v mnoha případech omezené, a tak často nezbývá než se spokojit s determinací na úroveň pouze určité skupiny rostlinných druhů. Pokud jsou ekologické nároky jednotlivých druhů náležejících do takové skupiny rozdílné, snižuje se významně vypovídací schopnost nálezu.

Pokorný, P. 2001: Problémy krajinné archeologie v pylových analýzách přirozených uloženin: příspěvek k mezioborové spolupráci, ARLIII, 191-210.

Dreslerová, D., Kozáková, R., Chuman, T., Strouhalová, B., Abraham, V., Poništiak, Š., Šefrna, L. 2019: Settlement activity in later prehistory: invisible in the archaeological record but documented by pollen and sedimentary evidence. Archaeological and Anthropological Sciences 11(5),1683-1700 https://doi.org/10.1007/s12520-018-0614-x

 




Naposledy změněno: čtvrtek, 3. března 2022, 15.25