Zabývá se vyhledáváním, separací a vyhodnocením rostlinných makrozbytků (semena, plody, plevy, zbytky vegetativních orgánů: sláma, listy, jehlice) z různých nálezových prostředí, především archeologických nalezišť. Informace získané touto analýzou poskytuji zejména podklad pro paleoekonomické a paleoekologické interpretace. Je sledován sortiment pěstovaných plodin, potravin, léčivých rostlin a technických plodin, krmivo pro zvířata, stavební materiály, rituální použití rostlin atd. Výsledky se uplatňují při rekonstrukci zemědělských systémů. Nalezená semena planě rostoucích druhů přibližují vzhled okolí lokality. Antrakologie je metoda určování dřeva a aplikuje se  na jeho nespálené i zuhelnatělé makrozbytky.


Rostlinné makrozbytky (zejména semena a plody) jsou pro botaniku klíčovým materiálem pro poznání vegetační historie a pro archeologii pak dalším významným pramenem. Těžištěm archeobotanického výzkumu je studium minulých vztahů mezi člověkem a rostlinou, které zahrnují rekonstrukci stravy, výživy, zemědělských postupů, sociální a kulturní role potravy, získávání divokých zdrojů a produkce krmiva. Pro analýzu rostlinných makrozbytků (RM) je zásadní samotné jejich uchování ve výplních, kvalita analýzy a následné interpretace. Výzkumy zbytků rostlin rozšiřují naše poznání vztahů mezi zemědělskými postupy, sídelními podmínkami a ekologickými charakteristikami rostlin, jejichž pozůstatky byly doloženy ve výplních archeologických objektů a jsou základem aplikace soudobých poznatků na postupy pravěkého zemědělství. Analýza rostlinných makrozbytků slouží především k rekonstrukci paleoekonomie sídelních areálů, do kterých lze řadit např. obytné, hospodářské, pohřební a rituální areály. Makrozbytky užitkových rostlin, jsou z hlediska studia paleoekonomie klíčové, mají významný podíl na rekonstrukci struktury produkčních areálů v zázemí sídlišť a tvorbě modelů potravy pravěkých společností. Díky výzkumu plevelů, které užitkové rostliny doprovázejí, lze zaznamenat i pravděpodobný charakter pravěkého zemědělství – setby, sklizně a zpracování kulturních rostlin. Analýzou rostlinných makrozbytků lze získat další pramen k interpretaci výplní objektů (v případě primárních výplní) i kulturních vrstev. Určením daného taxonu získáváme představu o ekologii místa (míst), kde se výplň objektu formovala. Na základě toho můžeme rekonstruovat jednotlivé části sídelního areálu. Při použití vhodné metody můžeme interpretovat výplně jednotlivých objektů (samotné objekty v případě primárních výplní), vrstvy v objektech, či skupiny objektů (s výplní obdobného/odlišného charakteru). Výplně objektů procházejí složitými tafonomickými a formačními procesy; dochází k uložení materiálu různého původu, často vysokého stupně promíšení. K identifi kaci původu výplní vedou různé cesty, analýza RM je však často překvapivě úspěšnou. Běžné postupy jsou strukturovány sociálně a kulturně, a právě rozpoznání formačních procesů zbytků rostlin může určit sociální a kulturní chování a jeho změny. Důležitým ukazatelem je i stav zachování zuhelnatělých makrozbytků, který ukazuje na proces, kterým materiál prošel (během života komunity i tafonomických procesů). Nálezy, které jsou obsaženy v jediném získaném vzorku, mohou mít odlišný původ, mohly projít jinými procesy před zuhelnatěním (při zpracování obilnin např. vracení nevyčištěných produktů do předchozí fáze zpracování), zuhelnatět mohly během jiného procesu (např. příprava potravy, požár, pálení odpadu), stejně tak mohly být odlišné depoziční a postdepoziční procesy. Liší se i potenciál dochování botanického materiálu v různých podmínkách a typech půd. Experimentálně je prokázána závislost množství získaných makrozbytků a metoda jejich separace. Výpověď rostlinných makrozbytků je podmíněna předpokladem daného taxonu se v záznamu dochovat. Původní botanický záznam, který indikoval živou kulturu, se zachoval pouze částečně, zkoumáme tedy pouze jeho odraz. Ve středoevropských podmínkách se standardně dochovávají většinou pouze zuhelnatělé rostlinné makrozbytky, jejichž struktura je přímo podmíněna procesy v daném areálu. Nezuhelnatělý materiál se většinou nedochová, ale analogické výzkumy v aridních a zamokřených oblastech ukazují, že struktura rostlinného materiálu na sídlištích byla bohatší. Ve středoevropských podmínkách velmi často nalézáme různé podoby odpadu, které prošly ohněm (ať už záměrně nebo nezáměrně – pálení odpadu, spálení zásob potravy, odpad při přípravě pokrmů, čištění skladišť ohněm atd.). Záznam tedy musí být nutně redukovaný. Struktura užitkových rostlin se během pravěku mění v čase i jednotlivých oblastech. Za vhodných podmínek lze rekonstruovat pěstování jaří a ozimů, obecný trend přibývání pěstovaných druhů, výšku sklizně obilnin, strukturu plevelů.

 


Kočár, P., Dreslerová, D. 2010: Archeobotanické nálezy pěstovaných rostlin v pravěku České republiky - Archeobotanical finds of cultivated plants in the prehistory of the Czech Republic. Památka archeologické 101, 203-242.

Dreslerová, D. - Kočár, P. 2013: Trends in cereal cultivation in the Czech Republic from the Neolithic to the Migration period (5500 B.C.–A.D. 580). Veget Hist Archaeobot 22:257-268. DOI 10.1007/s00334-012-0377-8

Hajnalová, E. 2001: Ovocie a ovocinárstvo v archeobotanických nálezoch na Slovensku. Nitra


Naposledy změněno: čtvrtek, 3. března 2022, 15.11