Archeozoologie

Zkoumá především kosterní pozůstatky zvířat v archeologických kontextech. Zahrnuje identifikaci, analýzu a interpretaci nálezů. Snaží se porozumět vztahu člověk – zvíře v minulosti. Má zásadní význam pro sledování domestikace zvířat, vývoje zemědělství a pastevectví, technologických inovací, výživě člověka (maso, mléko) a pomocí analýzy divokých zvířat i lovu a krajinných změn. K tomu přispívá i analýza malakofauny a bezobratlých; výsledky slouží rovněž k interpretaci klimatických změn, porostu nebo hygienických podmínek v pravěku. Analýza kostěných předmětů zkoumá pravěký obchod (např. dálkový ve formě importu mušlí a ulit ze Středomoří) a řemesel.  Studuje také kosterní nálezy v rituálních kontextech.

Archeozoologie jako věda u nás působí již řadu desetiletí, na rozdíl od mnoha dalších středoevropských zemí však v naší republice nevznikla rozvinutá archeozoologická škola. Tato situace si nevyžádala metodické zázemí, alespoň ne v důsledné podobě. Protože však od metodiky se odvíjejí i výsledky, je potřeba ujasnit a sjednotit řadu metodických otázek a metodických postupů. Předložený text snad bude mít smysl obzvlášť v dnešní době, kdy dochází k rozvoji enviromentálních přístupů v archeologii a kdy je oprávněný předpoklad, že počet nových archeozoologů poroste. Archeozoologie je ve svém základu přírodovědnou disciplínou, opírá se v hojné míře o údaje vyjádřitelné čísly. Číselné údaje používá k vyjádření základních zjištění, jako jsou zastoupení druhů, zastoupení věkových kategorií, zastoupení pohlaví, rozměry kostí a potažmo velikost zvířat. Často jsou tato čísla (předložená v přehledných tabulkách, popř. grafech) jedinými údaji, které čtenář archeozoologických článků čte a které dále používá ve své práci. Z těchto důvodů je nutno číselným údajům věnovat zvláštní pozornost i z hlediska metodologického a osvětlit si, co vlastně znamenají. V této práci bude kladen důraz především na obratlovce, zejména savce. Ostatní skupiny živočichů budou brány v úvahu jen okrajově. Předmětem kvantifikačních metod budou tedy hlavně kosti. Důležité je uvědomit si, že archeozoologický soubor má svá specifika, a tudíž i přístup k jeho zpracování se liší např. od paleoantropologie (kde lze většinou operovat s celými skelety), zoologie i paleontologie (kde při posuzování tafonomických procesů nepočítáme se spoluúčastí člověka). Protože nálezy celých zvířecích skeletů1 nejsou příliš častým jevem, týkají se kvantifikační metody v archeozoologii zejména běžných souborů „kuchyňských odpadků“. Procesy, které ovlivňují zachování kostí, se zabývá tafonomie. O základních tafonomických procesech se v tomto článku zmíníme jen ve stručnosti – zejména o těch, které mají vliv na kvantifikaci. Je třeba vzít v úvahu všechny procesy a vlivy, které původní stav souboru změnily (zredukovaly). Po poražení nebo ulovení zvířete obvykle následovalo (s výjimkou pohřbených zvířat) porcování těla. Různé anatomické části pak mohly mít různý osud a zároveň i různou šanci být nalezeny (mohly být například uloženy v jiných kontextech). Vedle toho byly jednotlivé kosti hojně lámány, sekány, štípány (např. k získání morku nebo mozku), běžně z nich byly vyráběny nástroje a další předměty. V naprosté většině byly v pravěkých i středověkých komunitách přítomni psi, podíl kostí okousaných nebo přímo sežraných psy nelze dost dobře odhadnout, ale může být značný (psi dokážou i relativně velkou kost sežrat celou). Jen zhruba lze úbytek z původního souboru kostí způsobený psy posuzovat dle podílů zachovaných kostí, na kterých je zaznamenán okus. Podobně je obtížné odhadnout, jak velký podíl kostí byl spálen. Část kostí mohla být spálena při „úklidu“, jiné mohly posloužit také jako topivo. Již nezávisle na člověku na kosti dále působí různé biotické (mrchožrouti, dekompozitoři) a abiotické faktory (vlhkost, teplota, kyselost půdy, podíl vápníku v půdě). Ty mohou jinak působit při vystavení kosti na povrchu půdy a jinak u kostí již v půdě uložených (některé kosti/fragmenty mají zřetelně jiný stupeň eroze jen na jedné své straně nebo na jednom konci – zřejmě té, která čněla určitou dobu z půdy, a byla tak vystavena povětrnostním vlivům). Jsou-li kosti nebo jejich fragmenty již v půdě, pak zásadní úlohu hraje pH půdy a obsah vápníku v ní. Vysoké pH kosti doslova rozpouští, nízký podíl vápníku má podobný efekt. V naší republice existují oblasti, kde se kosti kvůli nepříznivým hodnotám těchto dvou faktorů téměř nezachovaly (např. mnohé lokality v jihozápadních Čechách). Všechny tyto faktory ovlivňují nejen výslednou velikost souboru kostí, ale i zastoupení jednotlivých zvířecích druhů, neboť kosti drobnějších druhů a kosti mladších jedinců odolávají zmíněným jevům hůře. Kromě zachování kostí ovlivňují výše uvedené procesy určitelnost (možnost identifikace) jednotlivých kostí a jejich fragmentů. Tím mají dopad na všechny níže uvedené kvantifikační metody. Jednotlivé tafonomické procesy jsou pokusně zkoumány.

Kyselý, R., 2004: Kvantifikační metody v archeozoologii. Archeologické rozhledy LVI, 279-296.

Kyselý, R., 2016: Historie chovu domácích zvířat v Čechách a na Moravě ve světle archeozoologických nálezů. Živa 5, 225-229.