Pedologie je nauka, která si klade za cíl objasnit genezi půd a charakterizovat její vlastnosti; paleopedologie je podoborem geoarcheologie. Archeologické nálezy jsou uloženy v konkrétních půdách, které pomáhají přiblížit datování objektů a rekonstrukci krajiny podle struktury využití, funkcí i poškození půd. Znalost rozmístění půdních typů a druhů je důležitá pro pochopení života (pre)historického člověka v krajině. Půdní kryt je důležitý pro sestavení rekonstrukčních map pro člověkem přetvořenou krajinu a predikčních map pro odvození archeologického potenciálu území.

Krajina je prostředí  vnímané lidmi, jehož charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a lidských faktorů. Krajinu vidí archeologie jako společenský prostor, jako prostředí, jemuž člověk dal určitý účel, a tento účel je třeba poznat a zasadit do širšího ekologického a společenského rámce. Společnost a příroda se vzájemně ovlivňují a v tomto procesu tvoří člověk krajinu ať už materiálním nebo symbolickým způsobem. Její poznání je tedy základním kamenem archeologického výzkumu.

Holocén začíná prudkým globálním oteplením. Během několika málo staletí bylo zřejmě dosaženo současných hodnot průměrné roční teploty, i když klima bylo stále relativně suché a kontinentální. Oteplování mělo téměř okamžitě za následek zapojování dosud rozvolněných lesních porostů. Šlo zpočátku výhradně o expanzi dřevin typických pro pozdní glaciál, která na většině stanovišť, zvláště v nížinách, převládala, stromovitou břízu, osiku a různé druhy vrb.

Tento proces probíhal nejrychleji v nejvlhčích polohách pahorkatin a na úpatích pohraničních hor. V jádru české kotliny stále zůstávaly poměrně rozsáhlé otevřené plochy stepního rázu. Na nich dosud přežívala stáda stepních zvířat, zatímco v lesích se šířila lesní fauna dnešního typu.

Ve vlhčích oblastech postupně zůstávají nezalesněny jen větší či menší ostrovy rašelinných mokřadů, skalní výchozy a balvanitá suťová pole pod nimi. Konec preboreálu vymezuje od následujícího období výrazná expanze první teplomilné dřeviny vyžadující spíše oceánické klima. Líska je druh charakteristický pro prosvětlené háje a lesní lemy. Expanduje proto zejména v dosud nezapojených lesních porostech, v lesostepích a v horách, kde tvoří výrazné pásmo při horní hranici lesa.

Rychle postupující zalesnění působí na lidské populace orientované na lovecký způsob života jednoznačně nepříznivě. Jeho následkem se snižuje průchodnost krajiny a dramaticky klesá primární produkce ekosystému.

Glaciální fauna velkých býložravců je nahrazována podstatně méně početnou faunou lesní. Pastevně-kořistnická potravní strategie živočichů přestává být dominantní a stále častěji se uplatňují alternativní strategie potravních specialistů. Důsledků tohoto vývoje není ušetřen ani člověk, který je rovněž donucen přizpůsobit nové struktuře ekosystémů způsob života. Ve vysušující se oblasti Předního východu a severní Afriky to již koncem pleistocénu vedlo k adaptaci zemědělských strategií obživy. Ve stále zalesněnější střední Evropě se ukázala účelnou orientace na rybolov, lov ptáků (zejména vodních, jejichž populační hustoty jsou poměrně vysoké), drobné i větší lesní fauny a sběr rozmanité rostlinné stravy. Podstatnou se stává vazba na určitá vyhraněná stanoviště – hrany říčních teras, okraje jezer, okraje stále se zmenšujících ostrovů travnaté stepi a vůbec všechny ekotony s vysokou diverzitou potravních zdrojů.

Dreslerová, D., Kočár, P., Chuman,T. 2016: Pravěké osídlení, půdy a zemědělské strategie -

Prehistoric societies, soils and agricultural strategies. Archeologické rozhledy LXVIII, 19-46.

 Vysloužilová, B. - Ertlen, D. - Šefrna, L. - Novák, T. - Virágh, K. - Rué, M. -  Campaner, A. - Dreslerová, D. -  Schwartz, D. 2014: Investigation of vegetation history of buried chernozem soils using near-infrared spectroscopy (NIRS). Quaternary International 365, 203-211.

DOI 10.1016/j.quaint.2014.07.035. 

 Dreslerová, D. 2012: Les v pravěké krajině II. - Forest in the prehistoric landscape II. Archeologické rozhledy LXIV, 199–236.

 Dreslerová, D. - Venclová, N. - Danielisová, A. 2010: Modelování hospodářské krajiny mladšího pravěku. Živá archeologie REA 11/2010, 56-60.

 


Naposledy změněno: čtvrtek, 3. března 2022, 16.45