Letecké snímkování, letecký průzkum

Principy detekce lokalit – porostové příznaky

Pohřbené archeologické nálezy mohou ovlivnit rychlost růstu plodin zasazených do půdy nad nimi. Příkopy, jámy a další prvky vykopané do podloží se v průběhu staletí různými způsoby zasypaly. Pokud jde o pohřbené nebo zarovnané pozůstatky, existuje mnoho dalších faktorů -například denní doba, nedávný průběh počasí, typ půdy, geologické podloží, zemědělský režim a další. Porostové příznaky jsou v podstatě vzory rozdílného růstu vegetace, které odpovídají změnám v podloží a jsou jimi způsobeny. Tak například trhliny v podloží nebo člověkem vytvořený příkop či jáma se často vyplní půdou a hmotou, která má větší schopnost zadržovat vlhkost a více živin než okolní neporušené podloží.

V podmínkách sucha tyto půdy zadržující vlhkost zadržují zásobu dostupné vody, která umožňuje rostlinám rostoucím nad nimi prospívat a růst déle a plnější. Zbytek plodiny trpí pomalým růstem z nedostatku vláhy a rostliny mohou být slabší, nižší a mají tendenci rychleji dozrávat. Jiné archeologické nánosy, jako jsou zhutněné povrchy nebo kamenné základy zdí, mají opačný účinek a způsobují slabý, zakrnělý růst, protože rostliny nad nimi bojují o přežití.

Mnoho plodin vykazuje při vhodných podmínkách dobré známky, ale mezi nejlepší (z pohledu archeologa) patří obiloviny, cukrová řepa, kukuřice. Příznaky na plodinách lze nalézt ve všech fázích růstového cyklu, od klíčení až po sklizeň; někdy jsou vidět jako výškové rozdíly (spíše jako když vidíte zemní práce), jindy jako barevné rozdíly, buď jemné, nebo výrazné.

 

Půdní, sněhové a stínové příznaky

U půdních příznaků se pozorovatel dívá přímo na archeologické usazeniny vynesené na povrch orbou, kde se projevují jako barevné rozdíly oproti nearcheologické ornici. Při hloubení příkopu nebo jámy se naruší půdní profil. Ve většině případů se zasypaný materiál liší od nenarušené půdy. Rozdíly jsou dvojího druhu: 1) samotný materiál je jiný. Dosypaný materiál není ve většině případů tak kompaktní a obsahuje více humózních složek, takže vypadá tmavší. 2) se od nenarušené půdy liší rozložení zrnitosti. Oba případy vedou k lepšímu zadržování vody, což způsobuje, že náplň vypadá tmavší než okolní půda, což je velmi dobře vidět z výšky.

V případech zasypaných stěn je tomu naopak. Zde kompaktní kameny a malta nedokážou zadržet žádnou vodu, a tak půda velmi snadno vysychá. Navíc se kameny a malta dostávají na denní světlo orbou, což dohromady způsobuje, že zasypané zdi vypadají světlejší než okolí.

Sněhové příznaky vykreslují přítomné podpovrchové struktury na základě rozdílných teplot (zahloubené objekty vydávají vyšší teplotu – sníh nad nimi rychleji taje x kamenné konstrukce naopak udržují nižší teplotu okolní půdy – sníh nad nimi setrvává).

Stínové příznaky jsou závislé na několika faktorech, jako je zachovaná výška, barva a vegetace objektů a čas, datum, výška letu, úhel a směr pohledu při jejich fotografování. Téměř plochá místa potřebují velmi šikmé sluneční světlo, aby vznikl viditelný stín. Ideální čas pro uskutečnění letu by měl být brzy ráno nebo pozdě večer.

Odkazy na literaturu: viz seznam doporučené literatury.