Didaktická transformace

Didaktická transformace vědních poznatků[1

   Vědní poznatky různých oborů velmi rychle kvantitativně narůstají a kvalitativně se mění. Tím se mnohdy mění i jejich struktura a vzájemné vztahy mezi nimi. Úkolem předmětových didaktik je tedy výběr a transformace jednotlivých poznatků do obsahu vzdělání pro různé typy a stupně škol tak, aby byly funkčním prvkem obsahu vzdělání v jednotlivých předmětech.

          Transformace poznatků je způsob přetváření vědních poznatků na postupně jednoduší poznatky, které jsou sdělitelné širší dospělé i dětské populaci. Existuje několik stupňů (typů) transformování vědních poznatků. Při  primární transformaci (na poli vědy) dochází k výběru takových poznatků, které jsou sdělitelné a použitelné pro další zkoumání a prezentování. Dalším typem transformace je  sekundární transformace, která se podílí na popularizaci poznatků širší veřejnosti. Při ní jsou poznatky již značně „polidštěny“, jednotlivé poznatky tvoří uspořádaný systém a jsou vhodným způsobem interpretovány tak, aby byly v širší míře pochopitelné dospělé populaci. Posledním článkem procesu transformace je didaktická transformace, při které jsou popularizované poznatky přetvářeny a dále upravovány na školní učivo, určené žákům určitého typu a stupně školy.

          Vědecký poznatek má v každém stupni transformace určitý specifický význam v daném systému poznatků, tj. postihuje jen ty vlastnosti a vztahy věcí a jevů, které jsou spojeny s daným stupněm zjednodušení v dané oblasti zkoumání. Poznatek má tedy vždy jiné postavení i využití v daném transformovaném systému. Je proto velmi důležitý správný výběr poznatků. Ten by měl být ovlivněn možnostmi jejich aplikovatelnosti, logického propojení a využitelnosti v praxi. Zároveň by však měly být ověřené v praxi, spojené s praxí a měly by být výchovně využitelné. V každém stupni transformace jsou poznatky spojeny vždy s určitým teoretickým základem, koncepcí a metodologickou úrovní daného oboru, a proto bývají jednotlivé prvky daného oboru propojovány logickými vazbami a integrujícími přístupy, které vytvářejí  logický systém oboru.Ten je ovlivňován věcně obsahovými kritérii, vycházející z obsahu a logiky daného oboru a zároveň také pedagogicko-psychologickými kritérii, které umožňují lépe pochopit daný obor a jeho zařazení do celkového systému vědění na daném stupni a typu školy. Důležitou otázkou je rovněž  způsob interpretace poznatků, která patří mezi podstatné prvky celého transformačního procesu. Způsob interpretování vědeckých poznatků může pozitivně i negativně ovlivnit celou transformaci. při interpretaci je vědecký obsah zjednodušován do zjednodušeného jazyka. Rámec vzdělávacího obsahuje je v převážné míře určen  úrovní zjednodušení interpretace, která by neměla narušit vědeckost obsahu, tj. jeho kvalitu, kvantitu a propojenost s ostatními prvky daného vzdělávacího obsahu.

Při interpretování jsou v podstatě vědeckým poznatkům přiřazovány funkce, které mají ve vzdělání žáků plnit. Mezi takové funkce patří zejména vzdělávací funkce (vybavení žáka souborem vědomostí, dovedností a návyků), funkce rozvoje myšlení a chápání souvislostí, funkce rozvoje osobnosti žáka, motivační funkce, výchovná funkce a integrující funkce, umožňující horizontální a vertikální propojení obsahu vzdělání.

Při transformaci je zároveň důležité dodržovat její obecné principy a rysy, které zahrnují věcnou správnost, přiměřenost , funkčnost, ucelenost a relativní úplnost jednotlivých poznatků.